Virtuální Ďolíček

Virtuální Ďolíček přináší fanouškům velký rozhovor s kolumbijským záložníkem.

Je prvním Kolumbijcem v Bohemce a hned, jak to bylo možné, naskočil do základní sestavy trenéra Romana Pivarníka. Česky se učí první slovíčka, přesto mu začátek angažmá v Bohemce zatím vychází, v Příbrami se navíc výrazně podílel na obratu skóre. Po svém gólu se běžel radovat pod kotel fanoušků Bohemians. „Chci, aby si mě tu lidé pamatovali,“ vzkazuje fanouškům Jhon Mosquera.

Nejvíce ho učaroval lídr A mužstva: „Nejlepší je Pepa, kapitán. Ten by se snad pro míč i zabil. Snaží se, bojuje. A předává to ostatním. Přebírám si to od něj, takový má být kapitán, takhle má motivovat a fungovat,“ popisuje svého nového spoluhráče Mosquera. Celý rozhovor s novým hráčem Bohemians si můžete přečíst na Virtuálním Ďolíčku.

Kde začala tvá cesta po fotbalovém světě?
Do Španělska jsem přišel před sedmi lety. V Kolumbii jsem měl kamaráda Španěla, který mi řekl. "Hele, pojď hrát do Španělska." Tak jsem se dostal na Mallorcu na Baleárských ostrovech, pak jsem šel do Alicante, kde jsem se potkal se svým otcem.

Otec nebyl s tebou a rodinou v Kolumbii?
Táta odešel do Španělska, když jsem byl malý, aby vydělal peníze, takže jsem ho šest let neviděl. Až tedy do doby, než jsem přišel do Alicante, kde žil. Od té doby jsem ale zase neviděl svou rodinu v Kolumbii.

A jak se dostane Kolumbijec do Čech, respektive do Bohemky?
Je mi dvacet čtyři let a už jsem se chtěl posunout na vyšší úroveň. Ve Španělsku je hrozně obtížné uchytit se v první nebo druhé lize, hlavně, když je člověk cizinec. Škodilo mi, že nemám španělskou národnost. Pak jsem ale potkal Néstora, který hraje nyní za Duklu, a ten mi doporučil jít do České republiky. Přijala mě Bohemka, tak jsem tady a jsem spokojený.

Máš nějakou přezdívku?
Říkají mi Ángel Di María. Srovnávají mě s ním a říkají mi tak.

Jak je to s komunikací v kabině? Neumíš česky, ani moc anglicky...
Když řešíme taktiku a strategii, hodně používáme tabulku. Tam mi jasně ukážou, kde mám být. Snažíme se trošku domluvit i anglicky. Pomalu, slovo od slova, abych rozuměl, co mi chtějí říct. Všichni spoluhráči se snaží, abych je pochopil.

S kým se tedy bavíš nejvíce?
Michal Šmíd dříve chodil na hodiny španělštiny. Nemluví úplně skvěle, ale hodně mi pomáhá. Ze všech ho znám nejvíc, protože s ním mohu mluvit. Jinak mi chybí, že si nemůžu se spoluhráči popovídat. Chtěl bych se třeba zeptat, jak se mají nebo co dělají, ale nemůžu. Když někdo leží na hřišti, chtěl bych se zeptat, jestli je v pořádku nebo jak mu můžu pomoc, ale nemám jak. O Michalovi třeba vím, že je ženatý a kde bydlí.

A už jsi pochytil pár českých slovíček?
Určitě je potřeba se naučit i pár slov. Na hřišti na sebe hráči řvou česky, takže se snažím základy pochytit, třeba levá, pravá, nebo presing.

Kde bydlíš?
Žiju sám v bytě v Uhříněvsi. Je to tam hezké a je skvělé, že je to kousek od hřiště, kde trénujeme. Protože jinak by bylo důležité mít auto a to tu nemám. A když je trénink v Ďolíčku, tak v Uhříněvsi nasednu na vlak a jsem za dvacet minut ve Vršovicích.

Měl jsi čas již poznat Prahu?
Mám tu kamarády Néstora z Dukly a Romeru z Jablonce, kteří už tu jsou déle. Vzali mě s rodinami na večeři a ukázali mi Prahu. Něco už jsem viděl, ale bylo toho strašně málo. Chtěl bych Prahu poznat víc, ale ztrácím se tu. A když mám trénink, tak přijedu domů, jsem unavený a dám raději přednost odpočinku.

V zápase s Příbramí jsi hrál hodně dobře. Jeden gól si dal, na druhý jsi přihrál.
Doma se nám předtím nepovedl zápas s Jabloncem. Prohráli jsme a ztratili tři body. O to víc jsme pak makali. A když jsme šli do zápasu v Příbrami, věděli jsme, že na to máme. Příležitosti přišly a využili jsme je. Jsem rád, že jsem k tomu přispěl. Gól mi hodně pomohl. Předtím jsem si tolik nevěřil, teď tu sebedůvěru mám.

Hodně pomohl i poločasový proslov trenéra Pivarníka.
V první půli se nedařilo mně, ani týmu, a trenér nám to řekl. Ještě nikdy jsem ho neviděl takhle tvrdého, ale od toho jsou trenéři! A kdyby trenér nevěděl, jak to má dělat, tak to není trenér. A tohle opravdu pomohlo. Probudili jsme se a podařilo se nám zápas otočit. Vůbec jsem mu nerozuměl, co říká, ale z těch jeho gest jsem moc dobře věděl, že se musíme do druhé půle zlepšit!

A to se nakonec podařilo. Pomohl k tomu i tvůj vyrovnávací gól. Ihned po něm jsi běžel k našim fanouškům.
Fanoušci jsou hodně důležití! Když jsem je poprvé viděl, měl jsem husí kůži. Tu podporu cítím, a když jsem dal gól, tak jsem měl pocit, že jim to musím vrátit. Fotbal hraju pro ně a oni tým pořád podporují, všude jezdí. Pořád cítím, že jsou s námi.

Nejsou přeci jen diváci v Kolumbii nebo Španělsku trošku živější?
Fanoušci jsou všude na světě stejní. I ve Španělskou fotbal žerou a žijou jím. Ale tady jsou speciální a úžasní. Dokážou mi předat motivaci, abych se snažil a hrál. Třeba jsem viděl video, kdy byla zima a fanoušci fandili do půl těla nazí. I ve Španělsku si sundavají trička, ale tam není taková zima, takže to není nic výjimečného. Když jsem viděl, jak povzbuzovali a řvali, tak mě to dostalo.

A těšíš se na sníh?
Je mi jedno, jaké je počasí. Jsem tu od toho, abych hrál fotbal. Kdybych měl jít do Ruska, tak bych šel do Ruska. Chci někde zanechat své jméno, a když jsem v Bohemce, tak chci dělat všechno proto, aby si mě tu pamatovali a abych tu něco zanechal. Počasí mě netrápí.

Bohemce se poměrně daří. Má šest bodů, jak to vnímáte v kabině?
Vím, že minulý rok se nedařilo, ale teď se hodně trénuje a hodně se snažíme. A nejlepší je Pepa. Kapitán. Ten by se snad pro míč i zabil. Snaží se, bojuje. A předává to ostatním. Přebírám si to od něj, takový má být kapitán, takhle má motivovat a fungovat. V mužstvu se cítím hodně dobře, tým si věří, makáme a věříme, že se to odrazí i na zápase, který bude v sobotu v Ďolíčku.