Antonín Panenka nejen o mládeži

Legenda Bohemians již po operaci aktivně sportuje.

O uplynulém víkendu se rozjely soutěže mládeže. O vzpomínky na své začátky v Bohemce jsme poprosili prezidenta klubu Antonína Panenku, který se zmínil i o svém zdravotním stavu.

Již přes rok jste po operaci kyčle. Předně Vám tedy chci popřát pevné zdraví a zeptat se Vás, jak se cítíte?

Mockrát děkuji. Je to určitě lepší než loni. Dokonce bych řekl, že o sto procent. Momentálně jsem s tím, jak se pohybuji, spokojený. A přestože to vypadá, že se při chůzi kolébám, tak je to všechno v pořádku. Nic mě nebolí, to musím zaklepat.

Takže Vás již téměř nic nelimituje při sportovním vyžití?

Již plnohodnotně hraji tenis nebo golf, takže mám i ten sportovní pohyb, což je fajn. Na fotbal si ale ještě netroufám. Musím přiznat, že ani nemám chuť si fotbal zahrát. Občas se totiž jedu kouknout na staré pány, a když vidím, jak se tam plouží, tak přemýšlím, jestli takhle vypadám taky. Radši se budu šetřit na čestné výkopy.

Již se rozeběhly soutěže mládeže a vy jste nejslavnějším odchovancem Bohemians. Jak se jedna z největších legend československého sportu dostala do žákovského výběru Bohemky?

V devíti letech jsem přišel na Bohemku na trénink. Přihlásil jsem se žákovskému trenérovi, který si mě při tréninku vyzkoušel. Dodnes si pamatuji, že to bylo ve středu. Trenéru Holečkovi, což byl otec známého hokejového brankáře, jsem se zalíbil, tak mi řekl, ať přinesu vysvědčení a fotku. A již v pátek jsem byl oficiálně registrovaným hráčem Bohemky.

A vzpomenete si i na svůj první gól v zeleno-bílém dresu?

Ten padl právě při prvním zápase, který jsem hrál druhý den po vyřízení registračky. Bylo to na Tesle Žižkov. Ale vlastně jsem ten gól vstřelil-nevstřelil. Byl jsem takový malý, útlý a všichni kolem byli velcí. Dostal jsem se před branku soupeře, tam byl odražený balon a spoluhráč, který byl o dost vetší, mi nakopl do nohy, která tou setrvačnosti dopravila balon do sítě. Takže to byl můj první gól za Klokany, který jsem vlastně dal-nedal.

Dají se tehdejší podmínky pro práci s mládeží srovnávat s těmi dnešními?

Tenkrát byly úplně jiné podmínky, trenér pro celou žákovskou kategorii byl pouze jeden. Ani těch družstev nebylo tolik, co je nyní. Přípravky vůbec neexistovaly, v žákovské kategorii byly maximálně tři týmy a u dorostů to bylo obdobné. O nějakém materiálním vybavení jsme si mohli nechat jen zdát.

Přesto, jak vzpomínáte na své působení v mládežnických celcích Klokanů?

Prošel jsem všechny žákovské i dorostenecké týmy na Bohemce. Většinou jsem hrál s klukama, co byli minimálně o rok starší než já. Malý růst jsem vynahrazoval technikou a především dobrou přihrávkou. Už odmala jsem měl v sobě to, že jsem chtěl spíše góly připravovat než střílet.

Důležitým aspektem ve výchově mládeže je osoba trenéra. Měl jste nějakého svého oblíbence na tomto postu?

Nejraději vzpomínám na trenéra A-dorostu Pařízka. Na něj mám opravdu krásné vzpomínky. Částečně alternoval i do A-mužstva, když zrovna odvolali trenéra. Byl to člověk, který mi v mládežnické kariéře dal asi nejvíce. Byl to bodrý Moravan z Otrokovic, který vycítil, v čem mi má zrovna pomoct. Zkrátka to se mnou uměl.

Pojďme trochu otočit list na dnešní mládež Bohemky. Sledujete ji?

V současné době už bohužel tolik mládež nestíhám sledovat, protože trénuje po celé Praze. Hodně jsem se jí však věnoval, a především v době, kdy vyrůstal můj syn. To jsem věděl skoro o každém žáčkovi. Teď, když jsem v Ďolíčku, tak se občas dívám na tréninky nejmenších přípravek, které u nás na hlavním stadionu trénují. Určitě běhá po trávníku dost šikovných mladíčků a je potřeba s nimi dobře pracovat.

V současných kádrech mládeže Bohemky je i pár hráčů, kteří střílejí penaltu vršovickým dloubákem, který jste proslavil. Stačil jste některý z těchto pokusů zaznamenat?

Jak již jsem odpovídal, tak bohužel naši mládež tolik nestíhám sledovat, což mě i z tohoto důvodu mrzí. Pokud to tak je, tak jsem velmi rád. Občas vídávám v zahraničních ligách, že se o to někdo pokusí, což je příjemné. Jsem šťastný, že ta myšlenka neumřela, že se neodložila do šuplíku a že to hráči zkouší. V lednu byl turnaj v 02 Aréně a tam to zkoušel hráč Slovanu Bratislava na našeho Sňozíka. Ten mu však penaltu chytil. Ale určitě jsem rád, že ta myšlenka žije.

V rozhovoru už jsme vzpomínali Váš premiérový gól, víte však kolikátý byl ten, který jste vstřelil jako poslední?

Góly spočítané nemám, nikdy jsem se po tom nepídil. Ale za Bohemku jsem sehrál celkově přes osm set utkání a v nějakém roce, abych se přiznal, tak ani nevím v jakém, mi spočítali, že jsem dal přes šest set gólů. Ale to jsem ještě zdaleka nekončil s kariérou, takže vstřelených branek bude ještě víc.

Ve fotbalovém klubu Bohemians 1905 působíte v roli prezidenta. Co Vaše funkce obnáší?

Moje funkce je hlavně reprezentativní. Mám jinou práci než prezidenti v jiných klubech. Na Bohemce nemám žádnou řídící funkci a snažím se svým jménem spíše zvedat prestiž Bohemky. Hlavně proto jsem často s obchodními partnery Bohemky, jimž pomáhám v reklamách a společně tak zvyšujeme prestiž Bohemians a posouváme slavné jméno ještě dál.

Na závěr bych Vás poprosil o přání pro mládež Bohemians od jejího nejslavnějšího odchovance.

Tak to je jednoduché. Princip mládeže by měl být takový, že by nemělo být důležité, jestli hrajeme první ligu dorostu nebo žáků, ale to, abychom vychovali mladé hráče, kteří se pak dají použít dál v A-mužstvu, aby mu pomohli po sportovní stránce. A případně, pokud budou hodně šikovní, tak aby se pak mohli dál prodat a tím pomoci ekonomicky klubu. Takže moje přání je jasné, všem trenérům přeji, aby vychovali co nejvíce hráčů pro velký fotbal.