Virtuální Ďolíček

27. března 1932 sehráli hráči Bohemians na místě dnešního Ďolíčku první zápas.

Přesně před osmdesáti lety byl poprvé otevřen Dannerův stadion Bohemians. 27. března 1932 má v mysli každý skalní fanda zelenobílých Klokanů. Přesně ten den se otevřely brány nového stadionu, aby mohli Klokani, kteří byli již ověnčeni slávou z Austrálie, sehrát utkání proti Slavii Praha.

V dnešní době určitě není v Praze nejmodernější, jistě nesplňuje ty nejnáročnější požadavky, ale je svými zelenobílými ctiteli milován jako málokterý stadion v Čechách. Atmosféra v Ďolíčku je neopakovatelná a nenahraditelná.

Stadion patří k nevýznamnějšímu kulturnímu, sportovnímu a tradičnímu dědictví Prahy. Zároveň jde o místo, s nímž je nerozlučným způsobem spjata historie i perspektiva fotbalového klubu Bohemians 1905.

Po návratu Bohemians z památného výletu k protinožcům v roce 1927 se na stadión v dolíčku valívaly zástupy mnohem početnější, než byla kapacita tehdejšího stánku. Brzy bylo jasné, že tento stánek dlouho stačit nebude. Pojal 6000 diváků a „plný dům“ býval často. V roce 1930 při utkání se Spartou dokonce praskly ochozy. Z iniciativy tehdejšího předsedy Dannera, ředitele Vršovické záložny, vznikla myšlenka vybudovat pro klokany stánek důstojnější, a to na místě u Botiče, kde stojí dodnes. Byla přízeň i prostředky, a tak se za dva roky zrodil stadion nový, na počest „šéfa“ pojmenovaný jako Dannerův. Kapacita byla stanovena na dnešních neuvěritelných 18 000 diváků.

Autorem projektu nového stadionu Bohemians byl známý vršovický architekt Vejvoda. Půdorys stadionu zůstal zachován dodnes, což patří ve světě k raritě. Již tehdy měla hlavní tribuna zelené a bílé barvy a byla chloubou klubových příznivců.

Ze začátku se stadionu říkalo "Dannerák", převzato z oficiálního názvu Dannerův stadion Bohemians, který byl vyvěšen nad hlavní bránou u vstupu na stadion. Klasický název, který známe dnes, Ďolíček převzal až začátkem sedmdesátých let.

V roce 1945 se Dannerák stal obětí náletů na Prahu. Jedna z bomb spadla i na roh stadionu a do tribuny vyrvala ošklivý kráter. O deset let později se naopak Ďolíček stal teprve druhým stadionem v republice s umělým osvětlením (hned po Strahovském stadionu). Turnikety na stadionu měli Klokani také jako jedni z prvních v republice.

Poté postupně docházelo k malým i velkým úpravám a rekonstrukcím. Nový trávník, osvětlení, tribuna, ochozy a podobně. V létě 2003 došlo na stadionu ke stavebním úpravám požadovaným fotbalovým svazem, který vyhlásil projet “Stadiony 2003“. Přineslo to nezbytné snížení kapacity hlediště o 4 388 míst - na tribunu se vešlo 3 800 diváků, k stání pak mohli pokladníci Bohemky prodat 5 200 vstupenek. V roce 2008 přirostlo nové umělé osvětlení.

8. 5. 2010 se utkal tým domácích s SK Kladno „naposledy“ v Ďolíčku. Celé utkání mělo nepřehlédnutelné téma: slavný vršovický stadion ĎOLÍČEK se po tomto utkání s nejvyšší soutěží rozloučí.

Každý z nás má s Ďolíčkem jiný a svůj nezapomenutelný zážitek. První návštěva, oslava gólů, oslava mistrovského titulu, postup do ligy, rozloučení se stadionem, vyrvání pažitu se slovy "A nyní mi Ďolíček poroste doma". Každý má Ďolíček zajisté v srdci a nechce se s ním rozloučit. Věříme společně s fanoušky, že se Bohemka vrátí domů, bude hrát první ligu u Botiče, ochozy budou praskat ve švech a mistrovský titul na dosah...