Novým trenérem U19 Jaroslav Köstl

V realizačním týmu budou působit i slavná "bohemácká" jména Ivan Hašek a Pavel Kouba.

Novým trenérem U19 Jaroslav Köstl

V červenci ukončil svoje působení ve slovenském Ružomberku, kde zastával funkci sportovního ředitele, a již v říjnu dostal na Bohemce za úkol pozvednout, v útlumu hrající, kategorii U16. Tato mise se podařila. Nejenže s týmem uhrál ve čtyřech zápasech 10 bodů, ale především rapidně vylepšil herní projev dorosteneckého celku. Na konci listopadu se na něj šéf sportovního úseku Tomáš Požár obrátil podruhé, a tak od ledna přebere Jaroslav Köstl nejstarší dorost, který se nachází ve spodní polovině tabulky. U týmu nahradí Michala Vychodila, který se rozhodl skončit a vrací se k funkci vedoucího žákovské kategorie.



Jak probíhal váš přechod ke kategorii U19?


Nehledal bych v tom nějaké zvláštnosti. Po posledním podzimním utkání skončil u týmu Michal Vychodil a sportovní ředitel Tomáš Požár mě pozval na schůzku, na které mi oznámil, že by byl rád, abych tuto kategorii převzal a na jaře přivedl tým k záchraně. Z mého pohledu nic nestandardního.


Bylo to složité jednání?

Ne, vůbec ne. Každý jsme si nastínili svoje představy, já jsem měl šest požadavků, na kterých jsem se potřeboval s Tomášem shodnout. To se povedlo, a tak k týmu v lednu nastupuji.


Můžete nastínit, o jaké požadavky se jednalo?

Především chci říct, že šlo opravdu o požadavky a ne o podmínky, vše bylo o dohodě. Požadavky se týkaly například tréninkového procesu, ale nejdůležitější z mého pohledu byly dvě otázky, a to otázka kádru a otázka realizačního týmu. Jsem rád, že i nadále můžu působit s mým asistentem Ondřejem Zemanem, stejně tak mě těší, že mými nejbližšími spolupracovníky budou tak super lidi, jakými jsou masér Radek Lukeš a vedoucí Vašek Trtík. Nově se připojí další asistent Ivan Hašek mladší, kterého jsem oslovil a ten s nabídkou souhlasil. S Ivanem jsem byl v kontaktu delší dobu, měl přijít v zimě k týmu U16, kde měla naše spolupráce začít, tato situace však nenastane a Ivan se s námi připojí k týmu U19. Jsem rád, že můžu být u Ivanova opětovného návratu do trochu většího fotbalu. Ivan je i přes svůj věk a krátkou profesionální kariéru, zaviněnou zraněními a zdravotním stavem, osobnost, jenž i mladší hráči znají a Ivan pro ně bude správným fotbalovým vzorem. „Háša“ navíc zná prostředí mládeže Bohemians 1905, vždyť tu fotbalově vyrostl. Věřím, že svou skromností, poctivostí a snahou pracovat na sobě i mimo fotbalový trávník bude mladé hráče motivovat nejen po fotbalové stránce. Posledním členem realizačního týmu je další slavné jméno, o brankáře se bude starat Pavel Kouba, i s ním se znám již delší dobu a jsem rád, že i on mou nabídku přijal.

Objevilo se na post trenéra U19 více kandidátů?

Tomáš Požár mě informoval, že jsem jediný kandidát. Přiznám se však, že ta nabídka se mi nevstřebávala úplně lehce, protože jsem teprve v říjnu přišel ke kategorii U16, kde jsme společně s hráči nastartovali něco, co fungovalo a teď to trochu beru tak, že je nechám ve štychu. Ještě nikdy jsem od nerozdělané práce neodešel, nyní poprvé. Ale samozřejmě chápu, že Bohemka potřebuje v současné chvíli pomoct a já cítím povinnost pro ni něco obětovat.

Jaké máte s týmem plány?

Mám docela výhodu v tom, že se nemusím s týmem seznamovat. Až na jednoho hráče jsem všechny již trénoval. Samozřejmě by prvotním cílem měla být záchrana soutěže, ale abych se přiznal, vůbec to takhle stavět nechci. Pro mě je a bude nejdůležitějším výsledkem to, kolik hráčů se nám povede vychovat pro A tým. Nicméně se nezříkám toho, že v zájmu nás všech je hrát i na výsledek, budeme chtít vítězit, nechceme být „otloukánci“, do kterých si každý „kopne“, ale zároveň chceme úspěchů dosáhnout kvalitním herním výkonem, který navíc půjde v souladu s klubovou filozofií. Dále chci zefektivnit tréninkový proces a také ho více zindividualizovat. Především si musíme uvědomit, že trénink musíme chápat komplexně, a to jako poměrně složitý biopsychosociální adaptační proces a se všemi jeho složkami je nutné pracovat uváženě, i proto se budou v tréninkovém procesu objevovat například přidané tréninkové jednotky, které budou probíhat skupinovou formou a střídavě se budeme zabývat útočnou a obrannou fází. Co se týká herního projevu, tak už jsem na nějaký standard zvyklý, proto se na něj budeme zaměřovat již od úvodních tréninkových jednotek.


Slyšel jsem, že nabídka z Bohemky nebyla jediná, kterou jste obdržel?

Po mém konci v Ružomberku bylo nabídek poměrně dost, ale žádná, které by mě úplně oslovila, o které bych byl přesvědčený, že by byla správným krokem. Taková byla jediná, kdy jsem měl během podzimu i po jeho skončení konkrétní nabídku ještě z jednoho ligového klubu, a také se jednalo o kategorii U19 v nejvyšší soutěži, pak jsem měl ještě návrh na pozici asistenta ve druhé lize, nicméně kategorie dospělých mě v současné chvíli vůbec nezajímá, nabídku jsem hned odmítl, takže k dalšímu jednání ani nedošlo. Ale to už je teď jedno, já jsem se rozhodl pro Bohemku a nemá cenu řešit, co bylo.


Máte za sebou poměrně zajímavé angažmá ve slovenském Ružomberku, jak na Liptov vzpomínáte?

Jenom v dobrém! Byla to vysoká škola fotbalu. Poměrně rád pracuji pod tlakem, protože to mě vždycky dokáže vybičovat k nejlepším výkonům a tam jsem si to užil víc, než dost. Prostě nemám rád nudu. (smích) Vykonával jsem funkci sportovního ředitele v klubu z nejvyšší soutěže, takže to jsou ohromné zkušenosti, obrovské zážitky a přiznávám, že jsem během mého angažmá na Slovensku získal poměrně slušné kontakty, což také není k zahození. Nelituji ani minuty, i když doba mého působení byla relativně krátká (10 měsíců – pozn. red.). Pak jsem se rozhodl vrátit se do Prahy.


Co bylo důvodem konce na Slovensku?

Důvodem konce byly mé trenérské ambice. V létě jsme přivedli k týmu trenéra Šimča, který měl pouze jednoho asistenta, takže jsem i ze své pozice s týmem pomáhal. Byl jsem na trénincích, při zápasech na lavičce, no a prostě mi „cukaly nohy“. Věděl jsem, že v sezoně tuhle trenérskou činnost nebudu moct stíhat, a vzhledem k tomu, že nejsem zvyklý dělat něco jenom napůl, tak jsem se dohodl na ukončení pracovního poměru a vrátil jsem se do České republiky. V současné chvíli se zkrátka cítím být trenérem a potřebuji mít každodenní kontakt s týmem. Samozřejmě jsem o tom musel dlouho uvažovat, ale ani s odstupem času svého rozhodnutí nelituji, ostatně jako žádného jiného, které jsem v životě učinil. Abych to shrnul jednou větou, chci být na hřišti, na kancelář mám času dost.


Kam vedly vaše kroky následně?

Nevedly prakticky nikam, protože přípravy ve všech klubech začínaly, takže jsem se v tomto mezidobí sebevzdělával. A na tomhle místě bych chtěl poděkovat především panu Valáškovi, který mi v tomhle období hodně pomohl.


Jak takové sebevzdělávání vypadá?

Četl jsem odbornou literaturu, dělal videoanalýzy, včetně střihání zápasů a dodělával jsem také trenérský deník, ve kterém jsem měl pár restů. A pak jsem odjel na stáže.


Kam jste zavítal?

Navštívil jsem akademie FC Basilej, Olympique Lyon, AS Cannes, AC Milán a především FC Barcelona.


To musel být pěkný zážitek, ne?

Bylo to super. Už před rokem a půl jsem byl na stáži v PSV Eindhoven, navštívili jsme i Ajax a mohl jsem tak porovnat práci vyhlášené holandské školy a zbytku vyspělé fotbalové Evropy.


A jaké jsou závěry?

Prakticky všechny akademie jsou postavené na stejných principech a většina z nich jde aplikovat i do českého prostředí, o tom jsem přesvědčený. Věřím, že touto cestou se bude vydávat čím dál více klubů. Nemůžu říct, že bych si přivezl nějaký převratný poznatek, nebo cvičení, ze kterého by si někdo sednul na zadek. Ve větší míře se objevovala cvičení a hry, které v určité modifikaci zařazuji do tréninkového procesu já i spousta mých kolegů. Rozdíl je v tom, že v zahraničí práci více individualizují a především kluby působí jako celek, to u nás zatím bohužel chybí. Poznatků však bylo víc a některé z nich by měly vyjít v odborném časopise Fotbal a trénink.


Začal jste trénovat poměrně mladý, jak probíhala vaše cesta do Bohemky?

Hráčsky jsem vyrůstal ve Spartě, pak jsem přestoupil do Motorletu a končil jsem v Řeporyjích. To už jsem ale myslel spíše na trénování. Ve Spartě jsem sice v nějaké kategorii byl dokonce i kapitán, ale sám jsem cítil, že do ligy nedosáhnu a já jsem maximalista, nižší soutěže mě prostě nezajímají, tak jsem si řekl, že se tam zkusím dostat jako trenér. Zatím se mi to povedlo „jen“ ve funkci sportovního ředitele.(smích) K přechodu k trenérství přispěly i menší problémy s kolenem, takže jsem začínal ve Spartě s Márou Kopačem, kde jsme byli u žáků, pak jsem dostal nabídku z Bohemky, a protože jsem odmala Klokan, tak jsem se ji rozhodnul přijmout a převzal jsem ročník 1997, který byl tehdy v žákovské kategorii. Hrozně rád na tohle období vzpomínám, skvělá práce, která vyústila dokonce v titul Vicemistra v České žákovské lize. Následně jsem od tehdejšího sportovního ředitele mládeže Davida Vavušky dostal nabídku jít k B dorostu, tam jsem byl rok a po reorganizaci jsem převzal kategorii U17, to byl taky hrozně fajn rok. Pak epizoda v Ružomberku a návrat do Bohemky.


Máte nějaký trenérský vzor?

Trenérský vzor nemám, jdu vlastní cestou, ale jsou trenéři, jejichž práci ohromně uznávám. Jsou to hlavně pánové Zeman a Hřebík, z těch mladších je to Pavel Hoftych, zejména kvůli jeho lidskosti, a především David Vavruška, se kterým mě poutá i velká přátelská vazba. Jinak existuje člověk, který mě dokázal trenérsky ovlivnit v životě nejvíc, ale tady ho jmenovat nechci, protože by to mohlo vyznít všelijak, každopádně on o tom, myslím si, ví.


Bohemákem jste již od útlých let, vzpomenete si na svůj první zápas na Bohemce?


Aby ne, to byl jeden z nejsilnějších fotbalových zážitků. Bylo to v listopadu 2001, kdy hrála v Ďolíčku Sparta. Byli jsme s tátou v kotli Bohemky a s námi stál i Martin Pulpit, protože s tátou chodil na gymnázium, a když hrál táta ve Spartě, tak byl Martin v Bohemce a kopali proti sobě. Pamatuji si bengálské ohně na hlavní tribuně a především obrat, když Sparta vedla po vymyšlené penaltě, kterou proměnil Labant. A pak přišly tři minuty, které vešly do dějin Bohemky. Nejprve Melecký střelou asi ze třiceti metrů poslal balon mezi nohama Petra Čecha a ukončil tak jeho rekordní neprůstřelnost a o dvě minuty později dal Baláž na 2:1. Tenkrát jsem si nedokázal představit, že se jednou budu s těmito hráči přátelit, tak, jako je to v případě Michala Petrouše a především Pavla Mareše.


Realizační tým Bohemians 1905 U19, jaro 2013


Hlavní trenér: Jaroslav Köstl
Asistent trenéra: Ondřej Zeman
Asistent trenéra: Ivan Hašek mladší
Trenér brankářů: Pavel Kouba
Fyzioterapeut: Radek Lukeš
Vedoucí týmu: Václav Trtík