Virtuální Ďolíček

Přečtěte si rozhovor se sportovním ředitelem mládeže Josefem Pletichou.

V létě došlo k velké obměně na důležitých postech v mládežnické sekci Bohemians. Na pozici sportovního ředitele mládeže nastoupil Josef Pleticha.

V létě jste se po letech vrátil do Bohemky. Tentokrát v roli sportovního ředitele mládeže. Jak hodnotíte své dosavadní působení v této roli?

Vždycky jsem se do Bohemky chtěl vrátit. Když se naskytla možnost, jak bych mohl zkusit klubu pomoci, tak jsem neváhal. Ale jak jsem tušil, čeká nás tu spoustu práce.

Přišel jste v době, kdy mládežnické týmy sestoupily z nejvyšší soutěže.

Tak to v životě chodí, že změny přichází ve chvílích, kdy se nedaří. To, že se spadlo, nebyla záležitost posledního půlroku. To se seběhlo více věcí. Teď je třeba všechno zanalyzovat a zapracovat na tom, abychom se brzy vrátili nahoru. Jedním z hlavních cílů by mělo být vychovávat hráče pro áčko.

Vlajkovou lodí mládeže je starší dorost U19. Petroušovi svěřenci však párkrát zaváhali a jejich postupové vyhlídky nejsou úplně růžové. Je to velký problém, že by se návrat hned v prvním roce nemusel podařit?

Hlavním problémem je hlavně nalosování té soutěže, ale nechci o problémech českého fotbalu více spekulovat. Prostě v naší skupině jsou tři týmy, které se perou o jedno postupové místo. Jsme to my, Liberec a Teplice. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Pro nás je obrovským úspěchem hlavně to, že se dorostenec Pavel Osmančík dostal do kádru áčka a připsal si i start v poháru s Dynamem. Občas tam nakoukne i Denis Vala. Na tom by se mělo stavět, aby tam hráčů z dorostu chodilo co nejvíc.

Motivuje Osmančíkův příklad další hráče mládeže, když vidí, že tu je reálná šance, jak okusit fungování ligového týmu?

Určitě to motivace je. Ani ne tolik pro ty hráče, ale hlavně pro jejich rodiče. Víte, když jsem v létě přišel, tak jen v dorostu odešlo z klubu snad 15 hráčů. Jejich rodiče je dali pryč z toho důvodu, že tu není kvalita soutěží a další věci. Dneska se ti rodiče mohou podívat, že dorostenci Bohemky mají šanci přičuchnout k áčku. Navíc další dva hráče jsme z U17 posunuli do devatenáctky. Takže případ Osmančík není unikum, ale prostě se to tu začalo dělat trochu jinak. Pro naše hráče teď nevidím důvod, proč by odcházeli jinam. Jestli máme v áčku trenéra Martina Haška, který rád pracuje s mladými kluky, tak proč by kluci odcházeli jinam, kde nemají šanci se do dospělého fotbalu prosadit.

Snaží se třeba mládežnické týmy Bohemky hrát podobným stylem jako áčko pod Martinem Haškem?

To tak úplně dělat nejde. My se v první řadě snažíme, aby kluci uměli hrát fotbal. Ale samozřejmě vidíme, jakým stylem áčko hraje. Víme, jaké typy fotbalistů preferuje trenér Hašek. Tak podle toho se snažíme vybírat i my hráče do mládeže. Chceme, aby se styl blížil tomu, co hraje áčko. Takže ty týmy se snaží hrát něco podobného. Potom když vezmete mladší kluky a posunete je třeba do té devatenáctky, tak je to pro ně jednodušší v tom, že ví, co se bude hrát. Ti kluci hrají pořád svůj post a to, na co jsou zvyklí.

Jak byste popsal situaci v žákovských týmech?

V žákovské lize se pohybujeme někde uprostřed. Hlavně u mladších žáků občas kroutíme hlavou nad nějakým výsledkem, ale o ty v této kategorii zas až tak nejde. Tam je důležité hráče připravit na to, co přijde potom. Myslím si, že Bohemka má na čem stavět.

Za Spartu hraje supertalent Hložek, který ještě v 15 letech nastoupil do přípravy letenského A týmu. Je na Bohemce nějaký podobný hráč, který by mohl Hložka napodobit?

Jsou tady zajímaví hráči, ale nebudu je jmenovat. Ať se fanoušci přijdou podívat. Nechci někoho zmínit, aby nám ho pak za čtrnáct dnů někdo sebral. Máme tu hráče s obrovskými předpoklady, ale to nestačí. Je třeba makat, dřít a pracovat. A také je dobré být ve správný čas na správném místě.