Virtuální Ďolíček

Lukáš vyrůstal v Liberci, kde už ve čtyřech letech ve školce poznal kamarádku vietnamského původu. Spolu chodili i na základní a střední školu. Jejich kamarádství nakonec přerostlo ve vztah, který před dvěma lety zpečetili svatbou. Vloni se jim narodila dcera Zoe a celkem chtějí tři až pět dětí.

18. dubna 2015 svým prvním ligovým gólem zařídil vítězství Liberce 2:1 nad Spartou. Při oslavách se však musel krotit, protože se zrovna stěhoval a manželce na druhý den slíbil nákupy v IKEA.

Zahrál si proti slavnému PSG. Právě na toto utkání za Lukášem do Paříže přijela celá rodina. To by ještě nebylo tak zvláštní, jenže... "Přijeli opravdu skoro všichni, já však pocházím z rozvedené rodiny. No a když se šlo po zápase na večeři, tak spolu všichni snad poprvé seděli u jednoho stolu," vypráví s úsměvem pětadvacetiletý obránce.

"Je to kontaktní sport jako prase, ale ti hráči mezi sebou mají úctu a respekt! Je to bitva, ale s respektem. To mi občas v normálním fotbale chybí. Rugby mě ve Francii opravdu začalo bavit, chodili jsme na domácí zápasy Montpellier a byli jsme i v Paříži na utkání Francie proti All Blacks (Nový Zéland)," říká Lukáš.

V dnešní digitální době je mezi fotbalisty poměrně velká rarita, když se někdo neprezentuje na sociálních sítích. Lukáš Pokorný je však se svým rozhodnutím spokojený. Jeho náhled na toto téma je poměrně inspirativní: "Původně to měla být jen měsíční výzva, když jsem si 4. září 2017 zrušil účty na Instagramu a Twitteru. Nevěděl jsem, jestli bez toho dokážu být, ale trávil jsem tam fakt hodně času, který jsem chtěl využít jinak. Nakonec se z měsíční vývzy stal absolutní offline a ani mě to už neláká. Ze začátku to však bylo těžké, furt jsem bral bezmyšlenkovitě telefon do ruky a chtěl zmáčknout ikonu IG, která tam už ale nebyla. Tohle nutkání však tak po týdnu přestalo. Zrušil jsem si to hlavně proto, že jsem nedokázal vypnout. Bylo to v období, kdy jsem ve Francii přestal hrát a bylo vidět, jakou mám pozici mezi stopery. Takže jsem třeba seděl doma na gauči, někdo z druhého konce světa dal na IG fotku, jak trénuje, já měl hned výčitky, proč taky netrénuju, abych se vrátil do sestavy. Přitom jsem ten den už měl za sebou dva těžké tréninky. Nebo někdo dával fotky, jak jí skvělé zdravé jídlo - a já se třeba po 14 dnech nacpal bagetou. Hned jsem si to začal vyčítat, že takhle se do sestavy nedostanu. Tohle mě přinutilo si to smazat, což mě fakt osvobodilo. Zpětně vím, že jsem udělal dobře. Instagram je jen výstava, jak v muzeu, vše je nablýskané. Lidi ukazují jen to hezké a to horší skrývají. Život se však odehrává tam venku, kde to někdy bolí, ale tím se člověk utváří. A ne tím, kolik filtrů dá na fotku, aby vypadal dokonale..."