Po návratu Bohemians z památného výletu k protinožcům v roce 1927 se na stadión v dolíčku valívaly zástupy mnohem početnější. Brzy bylo jasné, že tento stánek dlouho stačit nebude. Pojal 6 000 diváků a „plný dům“ býval často, v roce 1930 při utkání se Spartou dokonce praskly ochozy. Z iniciativy tehdejšího předsedy Dannera, ředitele Vršovické záložny, vznikla myšlenka vybudovat pro Klokany stánek důstojnější, a to na místě u Botiče, kde stojí dodnes. Byla přízeň i prostředky, a tak se za dva roky zrodil stadion nový, na počest „šéfa“ pojmenovaný jako Dannerův.
Uvítací projev přednáší Zdeněk Danner, od roku 1930 předseda AFK Bohemians. Klub však podporoval jako komerční rada a ředitel Vršovické záložny dlouho předtím. Hlavně díky jeho finanční i osobní podpoře byla zrealizována stavba nového stadionu, na němž sídlí Bohemka dodnes.
O Velikonocích v roce 1932, přesně 27. března, mluvila sportovní Praha jen o slavnostní premiéře. Byly posíleny tramvajové linky a vozy jen stěží pobraly přílivy Pražanů. Zahájení patřilo přitažlivému dvojzápasu Bohemians – Slavia a Viktoria Žižkov – Teplitzer FK. V půl třetí odpoledne vstoupil před mikrofony – ceremoniál byl vysílán i v rozhlase – za zvuku fanfár trubačského sboru vršovického Sokola Zdeněk Danner a po projevu předal stadion před 18 000 diváky úřadujícímu místopředsedovi Janu Honejskovi, jemuž se lámal hlas dojetím. Nemohl si nevzpomenout na chudé časy zelenobílých, kdy na počátku století marně žádali na vršovických vašnostech pozemek pro hřiště, a ti jim posměšně doporučovali, aby se raději věnovali „kopání kopce na Bohdalci“ než kopání do meruny. Za město Prahu promluvil rada Bureš a za Všesportovní výbor a asociaci prof. dr. Pelikán.
A za zvuku pochodu Klokanů nastoupila k prvnímu utkání na této půdě, aby ji zasvětila, mužstva domácích a slávistů. Bohemians se při premiéře představili v sestavě: Kulda – Petřík, Kučera – Hoffmann, Lanhaus, Tyrpekl – Srba, Knížek, Bejbl, Bára, Skála, jehož střídal Fait. V dresech Slavie vyběhla sestava: Plánička – Ženíšek, Fiala, Černický, Vodička, Pleticha, Čipera, Šimperský, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Joska. Sudím byl pan Emil Bryndač. Zelenobílí sice prohráli 1:3 (branky: Knížek – Puč 2, Svoboda), ale to nikomu radost nezkazilo. Nový domov už opravdu zasloužil název stadion.
