Bednář: Musíš chtít být nejlepší
redakcePřinášíme vám rozhovor s trenérem kategorie U16.
Jméno trenéra naší současné šestnáctky Romana Bednáře zná asi každý fotbalový fanoušek. Ale jen málokdo ví, že se Roman vrátil do klubu, kde nastartoval hvězdnou kariéru. Roman prošel mládeží Bohemians. V roce 2016 ukončil kariéru a vrhl se do trénování. A dnes je opět v Bohemians.
Jak se v Bohemce cítíš?
Trénoval jsem v Meteoru, odkud mě přetáhl pan Pleticha ke Klokanům. Bohemka mi pomohla nastartovat kariéru a já jsem moc rád, že jí to mohu vrátit. Potkal jsem tady lidi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako já. I ve skromnějších podmínkách chceme hráčům předat naše zkušenosti, přispět k jejich fotbalovému vývoji a posunout je do A týmu. Pro to děláme všichni všechno! Je super vidět, jak v Áčku v poslední době naskakují Pavel Osmančík, nebo Vojta Novák.
V čem vidíš rozdíly oproti době, kdy jsi byl ty v dorosteneckých týmech?
To jsou dva různé světy. Moje generace měla velkou vůli něco dokázat. Dostat se do ligy, reprezentace, na zahraniční angažmá. Zkrátka živit se tím, co máme rádi. Dnes mají kluci daleko lepší podmínky než jsme měli my, ale mám někdy pocit, že tam chybí srdíčko. Chybí tam vůle být nejlepší.
Ty jsi přešel do profesionálního fotbalu z druhé dorostenecké ligy. Nebylo to těžší, než z první ligy?
Vím, že někteří rodiče tlačí kluky do extraligy. Nerozumím tomu. Nedávno jsme se bavili s Michalem Petroušem. Ani jeden z nás nejvyšší dorosteneckou soutěž nekopal, a přesto jsme se dokázali prosadit. Podle mě, nezáleží na tom, kterou ligu člověk hraje, ale jak ji hraje. A jestli tomu dáte všechno. My jsme v dorostenecké lize vyhrávali, dávali góly a byli úspěšní. Kdybych byl v extralize a prohrával, co by mi to dalo?
V čem jsi jako trenér důsledný?
Já hodně dbám na disciplínu. Vedu kluky ke slušnosti nejen na hřišti, ale i v osobním životě. A také musím u svých svěřenců cítit vůli vyhrát! Bez toho to nejde!
Fotbal tě zavál na různá místa na světě (Anglie, Skotsko, Turecko). Kde se ti nejvíce líbilo?
Rád vzpomínám na finále skotského poháru. Vůbec Skotsko je krásné. Zažil jsem krásné časy a třeba i něco, na co člověk tak úplně rád nevzpomíná. Většinou to pramení z toho, že jsi sám v cizím prostředí a trochu se nudíš. Když teď sleduji některé tatínky, že dají dítě na školu mimo domov v patnácti letech, běhá mi mráz po zádech. Bojím se, že kariéra většiny těchto kluků je ve velkém ohrožení! Svým dětem bych to po nabytých zkušenostech neudělal.
Jak vidíš své svěřence? Je tam hráč, který by mohl dokázat to co ty?
Je tam pár hochů, kteří mohou něco dokázat. Potenciál mají. Záleží, jak budou na sobě pracovat. Ale až budoucnost ukáže, jestli se jim to podaří.
Tvá rada pro současné fotbalisty?
Kluci by měli mít odpověď na otázku: Co děláš navíc pro to, aby z tebe mohl být profesionální fotbalista?