Jedlička: S Bohemkou chci být co nejvýš

Rozhovor s brankářem Bohemians, který vyšel v posledním magazínu Klokan.

Jedlička: S Bohemkou chci být co nejvýš

Zatím nejvýraznější zimní posilou je bezesporu brankář Martin Jedlička. Pětadvacetiletý gólman se zkušenostmi z evropských pohárů vychytal na úvod jara dvě čistá konta a výraznou měrou se podepsal pod vydařené výsledky Klokanů. V rozhovoru pro klubový magazín se rozpovídal o svém mateřském klubu, poměrech ve slovenské lize a sourozenci ze Zbrojovky Brno.

Kdo Tě jako první kontaktoval z Bohemky?

Byl to nějaký přelom listopadu a prosince, kdy mi volal můj manažer, že je možnost jít do Bohemky. Přímo z klubu mě pak oslovil hlavní trenér Veselý. Pak už jsem měl vcelku jasno a byl rozhodnutý, kam chci jít.

Jak rychlé bylo Tvé rozhodování?

Trenér Veselý sehrál v mém rozhodování velkou roli. Vyloženě přesvědčovat mě nijak nemusel. Já chtěl hlavně začít zase chytat a bylo mi jasné, že momentálně ta šance v Plzni není. Bohemku jsem sledoval a věděl, že má velkou fanouškovskou základnu. Jsem rád, že se celý transfer povedlo dotáhnout.

S fotbalem jsi začal v Příbrami, ale dostal ses také do Slavie a Sparty. Jak se stane, že vyměníš dva rivaly už v mládeži?

Tehdy jsem byl ještě v mládežnických kategoriích. Za to může spíš táta, který mě do Slavie a Sparty natlačil. Byl jsem ještě malinkej, takže rozhodování nebylo na mně. Dopadlo to zkrátka takhle. Poté jsem se vrátil zpátky do Příbrami, za což jsem byl rád. Osobně se beru jako odchovanec Příbrami a jsem tam doma.

Bohemians - Pardubice 2:0 (1:0)
Bohemians - Pardubice 2:0 (1:0)
Za Příbram sis zahrál i juniorskou Ligu Mistrů. Je to ”jiný sport”?
V té době šlo pořád o dorostenecký fotbal, což je pořád velký rozdíl oproti tomu dospělému. Určitě to byla dobrá zkušenost, protože v daném věku šlo o nejvyšší možnou soutěž, kterou na klubové úrovni můžete hrát. Zpětně jsem za to šťastný, že se nám to s Příbramí, která je malým klubem, povedlo. Dostali jsme se docela daleko. Co si tak vzpomínám, držíme snad i nějaký historický rekord z toho pohledu, kdo se dostal nejdále. Na zápas přišlo dost lidí, možná jsme i vyprodali stadion, což bylo rozhodně skvělé. S dospělým fotbalem to ale srovnávat nelze.

Sleduješ Příbram i dnes?

Ano. Minulý rok jsem koukal i na devatenáctku, letos už moc ne. Ohledně A týmu jsem v obraze. Jsem si vědom situace, která tam panuje a mrzí mě. Fandím jim, mám ten klub v srdci a jsem jejich odchovancem. Věřím, že časem se tyhle pořádky změní a vrátí se to do dřívější podoby. První liga by jim mohla pomoci i po finanční stránce.

Zpátky do České republiky ses vrátil po štaci na Slovensku. Jak hodnotíš slovenskou ligu?

Pro hráče z České republiky je slovenská liga asi horší. Já tam ale zažil krásné roky. V podstatě od devatenácti let jsem pravidelně chytal čtyři roky v lize, ale okusil i atmosféru evropských pohárů. Za mě jde určitě o dobré angažmá a pro gólmana to zase takový rozdíl není. Šibenici vám umí trefit i ve třetí lize, takže to je stejné.

Nepotkal ses s názory, že jsi chytal pouze na Slovensku? Tamní liga v Česku není brána úplně kvalitně…

Zrovna já byl v takovém klubu, kterému by skoro všechny týmy v České republice mohly závidět infrastrukturu, fanoušky, zázemí a platové okolnosti. Trefil jsem výborný klub. Kdybychom spojili české a slovenské kluby, byla by Dunajská Streda asi jedním z nejlepších.

S jakou vizí jsi přicházel do Plzně? Ve skvělé formě byl Jindřich Staněk a dalším brankářem byl ještě Marián Tvrdoň, který nakonec dostal i přednost proti nám a v Lize Mistrů…

Přišel jsem s myšlenkou, že jednou bych za ní chtěl chytat. Jindra Staněk mohl třeba odejít, ale to se nakonec nestalo. Čekal jsem tedy na šanci, která sice v podobě jeho absence přišla, ale nedostal jsem ji. Není to ovšem tak, že bych se za to na někoho z Plzně zlobil. Takové situace fotbal přináší. Nyní jsem v Bohemce a přemýšlím jen tak, abychom se dostali co nejvýš.

Vzpomeneš si na svůj debut v české lize?

Chytal jsem v Mladé Boleslavi a hráli jsme na Spartě. Bylo to někdy v prosinci a prohráli jsme 0:3. První gól potvrdilo až video. Právě tenhle zápas byl pro videorozhodčího premiérou. Pamatuji si na to moc dobře.

Byl ten první gól důvodem, proč jsi pak v Mladé Boleslavi už šanci nedostal?

Tuhle šanci jsem nevyužil. Potýkal jsem se i se zdravotními problémy, kdy jsem dostal zánět do palce u nohy. To bylo nepříjemné a skoro měsíc jsem byl mimo hru. Oznámili mi, že by bylo lepší jít chytat někam do třetí ligy. Úplně jsem nezastával tenhle názor a rozhodl se pro Slovensko. Byla to nejlepší možnost.

V úvodních dvou kolech jsi nedostal gól, ale pak rovnou šest od Sparty. Jak jsi to kousal?

Přiznávám, že jsem na sebe byl naštvaný. V takových zápasech musí brankář tým podržet, aby se dalo sahat po nějakém bodovém zisku. Zápas nevyšel jak mne, tak i nám jako týmu. Neříkám, že góly padly po mých chybách, ale měl jsem toho chytit víc. Pro mě to bylo vystřízlivění po úvodních dvou povedených zápasech.

Potkal ses někdy už s takovou náloží?

V nějakém třetím, čtvrtém předkole Evropské ligy jsme s Dunajskou Stredou jeli na hřiště rakouského LASK Linz. Měli jsme velká očekávání, ale prohráli 7:0.

Bohemians - Brno 1:1 (0:0)
Bohemians - Brno 1:1 (0:0)
Před zápasem s Brnem vyplynulo na povrch tvé sourozenectví s Jakubem Řezníčkem. Jak bys popsal Váš vztah?

Vědí to jen mí nejbližší a spoluhráči, se kterými jsem v kontaktu. S bráchou máme nadstandardní vztah. Ačkoliv máme každý jiného tátu, bereme se jako vlastní. Jsme spolu v každodenním kontaktu. Navštěvuji jejich dcery, manželku a ve volném čase za nimi jezdím často.

Co říkáš na jeho formu?

Ukazuje to, že na české poměry platí za nadstandardního útočníka. Přeju mu, aby dával góly a sleduji ho v každém kole. Krom těch dvou hodin našeho zápasu s Brnem, to jsem mu nepřál.

Pro utkání na Slovácku jsi shodil knír. Proč k tomu došlo?

V týdnu jsem si říkal, že to chce něco změnit. Neříkám, že jsem pověrčivý. Ale stál jsem před zrcadlem a řekl si, že to teď poslední dobou nejde a chce to něco nového. Udělal jsem tohle a vyhráli jsme. Teď si ho zase nechám v klidu narůst.

Hned v úvodu jara ses stal častým “terčem” médií. Jak na tom jsi s oblibou mediálních povinností?

Popravdě to moc nemusím. Nějaký rok jsem neměl ani účty na sociálních sítích, takže na to moc nejsem. Ani jsem si ty rozhovory nečetl. Nic pro mě neznamenají ty věci, které novináři píšou. Měl jsem jedno životní období, které jsem změnil a pak si ty sociální sítě založil.

Byl jsi brankářskou jedničkou na EURU do 21 let. Je to Tvá největší zkušenost v dosavadní kariéře?

Na Mistrovství Evropy jsem byl celkem třikrát, a to s kategoriemi U17, U19 a U21. Odchytal jsem všechno, stejně jako kvalifikaci. Šampionát U21 byl asi takový vrchol mé dosavadní reprezentační kariéry.