Umírněný profesor - nová tvář Petržely

V listopadu loňského roku podepsal bývalý trenér Bohemians Vlastimil Petržela smlouvu s ruským Zenitem Petrohrad. Svůj tým přivezl do Nymburka na krátké soustředění. Petržela působí jiným dojmem než v Bohemce – slušivé brýle z něho dělají profesora, pryč jsou hrubé nadávky hráčům. Usmířil se s asistentem Borovičkou a společnými silami chtějí s modrobílým Petrohradem dojít do evropských pohárů – taková je podmínka prezidenta Mutka.

Umírněný profesor - nová tvář Petržely

Pane Petrželo, jak se mísí Vaše představy s tvrdou ruskou realitou? Máte za sebou dva měsíce přípravy.

Z počátku jsem měl trochu obavy. Představoval jsem si, že ruští sportovci jsou natrénovaní a mají rádi tvrdý trénink. Ovšem začátky byly složité. Byla zde jazyková bariéra, navíc Rusové jsou zasmušilí, nikdo se neusměje. Kolikrát jsme si s Vladimírem říkali: jestli tohle zvládneme, tak to bude zázrak.

 Teď ale vypadáte spokojený. Nastal nějaký zlom a nebo jste se smířil se vším, co na Vás Rusové nachystali?

Zlom nastal po přípravných zápasech v Turecku, kde jsme odehráli tři utkání. Poté jsem dal na transfer listinu jedenáct hráčů, převážně těch zkušených. Na zbytek týmu měl odchod těchto hráčů blahodárný vliv. Začali jinak trénovat, více si věřili. Přešli jsme na čtyřobráncový systém a dnes je Zenit úplně jiné mužstvo. Nikdo nevěří, že je to ruský tým, kluci se na tréninku pořád smějou, vládne tady pohoda. Když jsme byli na Kypru, tak fotbalisté z jiných ruským klubů chtěli jít hrát do Zenitu.

 V čem se tedy změnila atmosféra? Měli na to vliv také nově příchozí hráči z české ligy?

Předtím to zde bylo rozdělené na skupinky. Jednu tvořili Jugoslávci, další pak druhá národnost a tak dále. Teď je to jeden kolektiv, který skvěle přijal i české fotbalisty. Především na tom mají zásluhu Martin s Pavlem, kteří se perfektně naučili ruštinu a výborně se domluví.

 Do Petrohradu jste si kromě asistenta Borovičky přivedl ještě dalších pět bývalých hráčů z Bohemians. Kteří z nich se prosadí do základní sestavy?

Martin a Pavel hodně pomohli při přechodu na čtyřobráncový systém, na který už byli zvyklí ze Sparty a Bohemky. O Horáka se dokonce zajímají už i jiné ruské kluby, má opravdu výbornou formu. Mareš je od přírody inteligentní hráč, trošku se sklidnil a je jistotou na levé straně. Kamil Čontofalský přišel do Petrohradu s nadváhou, takového jsem ho neznal. Už se vše vrátilo do normálu, ale začne sezónu jako dvojka. Přednost dostane Malofjejev. Radek Šírl odehrál všechny přípravné zápasy, ovšem pořád to není ono. Nemůžeme ho zvednou fyzicky. Konkurence na jeho místo je obrovská, navíc na svoji šanci čeká ještě několik desítek mladíků ve dvou rezervních týmech. Lukáš Hartig by měl hrát na hrotu s Keržakovem. Bylo moc těžké sehnat partnera pro tohoto fotbalistu. Je to nejlepší hráč posledních dvou ročníků ruské ligy a moc další ruské fotbalisty neuznává. S Lukášem si ale padli do oka, takže počítám s oběma do útoku.

 Co na Vaše trenérské metody říkají v Rusku? V Česku se Vás fotbalisté většinou báli…

Ne,ne. Rusové jsou naopak nadšeni z českých metod. Oni byli zvyklí trénovat daleko více. Především v sezóně prý trénovali dvoufázově každý den. Český model upřednostňuje jeden až dva dvoufázové tréninky v týdnu, takže se hráčům znatelně ulehčí.

 Nosíte brýle. Znamená to, že se Vám zrak od odchodu z Bohemky rapidně zhoršil?

Já už měl problémy se zrakem v Bohemce. Večer mě vždycky strašně bolela hlava. Ale znáte to, nechtěl jsem se zesměšňovat brýlemi. Když jsem působil v Mladé Boleslavi, tak už to dál nešlo. Se ženou jsme se dohodli na návštěvě lékaře. Zjistili, že mám unavené oči od toho ježdění. Vždyť jsem denně proseděl za volantem až 400 km. Dali mi brýle na dálku i na blízko. Moc mi to pomohlo, zejména ty na dálku nosím pravidelně. Přestala mě bolet hlava. Na čtení zatím brýle moc nenosím, snad ještě nejsem tak starý.