Virtuální Ďolíček

Trenér Bohemians Vladimír Hruška bude asistovat už u třetího pohřbu klubu, kde právě trénuje. V Ústí nad Labem skončil klub v rozehrané druholigové soutěži, Smíchov se odhlásil z divize a zanikl. Teď jsou na řadě Bohemians, kde Hruška slavil úspěchy jako hráč. „Fakt nevím, čím to je. Jsem smolař. Ovšem konec Bohemky je samozřejmě daleko větší tragédií, než zrušení klubů v mých předchozích působištích. Hlavně kvůli fanouškům,“ běduje Hruška, který stále vytrvale připravuje torzo týmu.

Vladimír Hruška přišel k týmu za vlády Michala Vejsady. Na začátku roku 2004 si ho přivedl tehdejší kouč Dušan Uhrin mladší jako asistenta. Uhrin v průběhu podzimu odešel do Mladé Boleslavi a Vladimír Hruška vedl Klokany z pozice hlavního trenéra. Poprvé měl před sebou zimní přípravu, ale veškeré plány mu zhatila tristní finanční situace v klubu. V současnosti připravuje devět hráčů, ovšem jejich počet se ještě sníží. „Gólman Raba a záložník Hanus musí dojíždět a nemají na benzín. Tak dostali povolení trénovat v místě bydliště individuálně,“ říká Hruška. „Trénujeme dvakrát v týdnu dvoufázově a třikrát jednofázově. O víkendu je volno. Náplň je víceméně stejná. Běháme okolo Botiče, chodíme do posilovny a někdy si na hlavním stadiónu zahrajeme fotbálek. Maximálně však čtyři na čtyři. Bohužel, musíme trénovat jen v našich podmínkách, protože si nemůžeme pronajmout hřiště třeba s umělou trávou. Takže třeba rychlost děláme na betonovém ochozu hlavní tribuny,“ popisuje Hruška tréninkové podmínky.

Zimní přípravu nemají fotbalisté moc rádi, v případě Bohemky to v současnosti platí dvojnásob. „Kluci jsou viditelně podráždění, nemají žádnou motivaci. Je znát, že už několik měsíců neberou peníze. Mají před sebou mizivou budoucnost a to se projevuje i na jejich chuti trénovat,“ přiznává Hruška, ale zároveň dodává: „Kluci sami vědí, že to teď dělají hlavně pro sebe. Když je bude chtít nějaký klub, musejí být připraveni. Nejde, aby přišli do rozehrané soutěže rovnou z postele.“ Světlo na konci tunelu zatím nesvítí, přesto příprava pokračuje dále. „V pondělí se zase sejdeme, i když nás bude méně. V sedmi lidech to nebude žádná velká zábava,“ říká Hruška.

Hruškovu trenérskou kariéru poznamenali už dva podobné zážitky. Ten první v Ústí nad Labem v roce 1996. „Tehdy jsme hráli také druhou ligu. Já byl na chvíli hlavní kouč, klub vedl podnikatel Suchánek a ten se prostě rozhodl, že s financováním fotbalu končí. Nechal to jednoduše padnout. Vodil nás za nos, že budou výplaty, něco podobného jako teď, dokonce to bylo také před Vánoci. V lednu se klub odhlásil z druhé ligy a skončil. Zažil to se mnou Martin Třasák, který je teď v Bohemce. V Ústí jsem spolu hráli v jednom týmu. Byla to škoda hlavně kvůli lidem. Na zápasy druhé ligy chodilo v průměru tři tisíce fanoušků, na derby s Teplicemi tehdy přišlo sedm tisíc lidí,“ vzpomíná Hruška na první pohřeb. Další přišel zanedlouho v tradičním pražském klubu na Smíchově. „Na Smíchově vstoupil do klubu ERPET a společně s TJ fotbal zlikvidoval. Místo fotbalistů se teď u železničního mostu setkávají golfisté,“ popisuje Hruška zánik smíchovského fotbalu.

Fotbal na Bohemce snad nezanikne. „Věřím, že to někdo vrátí zpátky do profesionálního fotbalu. Já už se ale poohlížím po jiném klubu. Musím živit rodinu, nejde to dělat jen pro radost. V této době má však každé mužstvo trenéra, týmy se připravují na jaro. Zatím se nic nerýsuje,“ říká Hruška.