Tak jsme v první, no a cóóó...
Byl to pro Bohemku úžasný pátek 15. 5. Vše začalo už krátce po poledni, kdy se většina fanoušků chystala do Jihlavy. Kousek od Ďolíčku se odehrával důležitý souboj dorostenců Bohemians 1905 proti vedoucímu celku extraligy, Olomouci. Mladí Klokani vyhráli senzačně 4:1 a po skvělé sérii výsledků pod vedením nového kouče Davida Vavrušky si již s předstihem zajistili záchranu v soutěži. A večer doletěla do hlavního města ta skvělá zpráva z Vysočiny – Bohemka je zase prvoligová. „Tak jsme první, no a cóóó, no a cóóó…“ – tak zněl postupový pokřik, který se bude vyjímat i na všech postupových suvenýrech. Tento pokřik si s pořádnou chutí zakřičela i celá kabina. Jihlava, poté dálnice D1, do sobotního rána Ďolíček a kdo ví, jaké ještě bary po celé republice – všechna tato místa patřila Bohemce a zeleno-bílým barvám.
Plánovat oslavy, když nevíte, jak to dopadne, je vždy ošemetné. Bohemka proto vsadila na tradiční rodinnou formu bez velkých oficialit. O šampaňském a doutnících věděli jen tři lidé, vše bylo připraveno v zázemí kabiny, co kdyby náhodou… Doutníky byly vyvedené v tradiční zelenobílé barvě s Klokanem tak, jak si je fanoušci mohou koupit i ve fanshopu. V lednici se chladily tradiční „Bohemky“. Už gól Morávka mnohé naznačil a závěrečný hvizd sudího Drábka vše posvětil. Bohemka postupuje do Gambrinus ligy!
V hledišti jihlavského stadionu bylo v tu chvíli přes tisíc diváků zeleno-bílých. Všichni se postupně dostali na plochu a radovali se s hráči. „Kvůli nim jsme to vyhráli,“ křičel do televizního mikrofonu brankář Radek Sňozík a ukazoval za sebe na davy fanoušků. Ti během chvilky lapili trenéra Hoftycha a přehazovali si ho nad hlavami. „Vzhledem k únavě některých fanoušků jsem se bál, aby je to nepřestalo bavit a neodešli pryč. Pak bych asi nedopadl úplně do měkkého,“ vtipkoval kouč, který nakonec vše přežil ve zdraví a dobře dopadla i další jeho cesta nad hlavami fanoušků v Ďolíčku.
Po radosti na hřišti se hráči přesunuli do kabin, kde si zakřičeli staré, známé „Už jsme zase prvoligoví…“ a pak došlo i na nové heslo letošního postupu „Tak jsme první, no a co…“. „A jedeme rychle do Prahy,“ velel Jirka Rychlík, ale ještě netušil, jaké komplikace přijdou. Na zápas se totiž kromě fanoušků přišli podívat i antidopingoví komisaři, kteří vylosovali dvojici Kotyza, Slezák. Oba jmenovaní tak po osprchování museli doufat, že se jim co nejdříve podaří odevzdat komisařům vzorek moči. Koty a Slezi tak během hodiny získali nad ostatními výrazný náskok v hodnocení pitného režimu. Jelikož nejvhodnějším nápojem pro tyto účely je pivo, tak největší oslavenci byli v Jihlavě právě tito dva. Ostatní hráči čekali u autobusu. Stadion se už vyprázdnil. Uběhla hodina. Nic. Uběhlo devadesát minut. Nic. To už někteří netrpěliví hráči nevydrželi a běželi nakoupit zásoby do nedaleké benzínky. Jako první uspěl na antidopingu Martin Kotyza, krátce po něm zaznamenal úspěch i Dalibor Slezák. A mohlo se vyrazit směr Praha.
To bylo krátce před jedenáctou hodinou večerní. V Ďolíčku už v té době probíhalo bujaré veselí. Přes dva tisíce fanoušků očekávalo příjezd hrdinů. Otevřené stánky s jídlem a pitím, otevřený fanshop, Vršovice patřily v pátek v noci jen Bohemce. Dvacet minut po půlnoci to přišlo – zelený autobus poprvé zatroubil na znamení příjezdu a Vršovická ulice se proměnila v karneval zeleno-bílých barev. Bengálské ohně, stříkající šampaňské a nekonečný ryk fanoušků provázely příjezd fotbalistů do Ďolíčku. „Tudy nemůžeme projít,“ zhodnotil situaci brankář Radek Sňozík, když viděl dav před autobusem a uvnitř stadionu. Zaznělo strategické rozhodnutí: „Jedeme na parkoviště, přijedeme zadem.“
Televizní štáby všech celoplošných stanic, fotografové a všichni fanoušci se shromáždili pod ochozem a čekali na příchod Klokanů. Od jedné hodiny začal festival pokřiků, který s mikrofonem v ruce řídili postupně snad všichni hráči Bohemky. „Díky, díky, díky. Ten postup je váš,“ řekl směrem k davu trenér Pavel Hoftych. Nekonečný zpěv chorálů prokládali svými „myšlenkami“ jednotliví hráči. „Ria, ria, Hungaria,“ přihřál si svoji polívčičku maďarský záložník Ferenc Róth a s ním začaly skandovat tisícovky hrdel na náměstíčku před hlavní tribunou. „Jsme majstry,“ křičel do mikrofonu uzbecký reprezentant Aziz Ibragimov, který zřejmě ještě nepochopil hrací systém soutěží v České republice, že jsme zatím jen postoupili do nejvyšší soutěže.
Zábava pokračovala až do časných ranních hodin. „Jdeme mezi vás a dáme si pivko,“ zavelel po hodině zpěvu Radek Sňozík a hráči z ochozu sestoupili mezi zeleno-bílý lid a slavili s ním další hodiny. Ve čtyři ráno stadion opouštěli poslední fanoušci, hráči už v té době pokračovali v oslavách v centru Prahy a užívali si toho nádherného pocitu – UŽ JSME ZASE PRVOLIGOVÍ…