Virtuální Ďolíček

Rozhovor s trenérem Bohemians po třetině soutěže.

Máme za sebou první třetinu soutěže a přišel čas na krátké hodnocení s trenérem. „Těch jedenáct získaných bodů je slušný základ. Herní sebevědomí hráčů zápas od zápasu roste. Věřím, že podzimní finiš zvládneme. Teď nás čeká Slovácko, když udržíme na uzdě Švancaru, tak uspějeme,“ říká Pavel Hoftych, který se zároveň zamýšlí i nad kvalitou celé soutěže a vyslovuje jednoduchý recept na věčné polehávání simulujících hráčů.

Po deseti odehraných kolech máme na kontě jedenáct bodů. Je to podle Vás hodně nebo málo?
„Vždycky je dobré mít více bodů než odehraných zápasů, což zatím splňujeme. Důležité také je, že je získáváme průběžně a nemáme nějaké velké výsledkové výpadky. Pochopitelně bychom asi chtěli mít těch bodů víc a mrzí nás nějaké zbytečné ztráty. Do konce podzimu zbývá ještě šest zápasů, pět z nich hrajeme v Praze. Bylo by skvělé získat z těch osmnácti možných bodů alespoň polovinu.“

Ve kterém zápase jsme podle Vás nejvíce ztratili a kdy naopak nejvíce získali?
„Určitě nás všechny mrzí ztráty v domácích zápasech. Velká škoda prvního zápasu s Brnem, ten jsme měli vyhrát. Prohry s Jabloncem a Plzní vidím s odstupem času jako zasloužené. Oba týmy k nám přijely výborně připravené a prostě jsme na ně v té chvíli neměli. Škoda také zápasu se Slavií, kluci ze sebe shodili veškerou nervozitu a hráli výborný fotbal. Naprosto zbytečná byla prohra v Teplicích, kde nám rozhodčí nesmyslně vyloučil hráče. Na druhou stranu nám doslova spadly z nebe tři body v Boleslavi a proti Spartě jsme ubetonovali taky své maximum.“

Každé mužstvo má v průběhu soutěže kolísavou výkonnost. V jaké formě se naše mužstvo momentálně nachází?
„Od prvního zápasu vidím pozvolný nárůst herního sebevědomí. Pro mě osobně byl zlomový zápas v Olomouci. Po prohraném utkání s Jabloncem jsme se rozhodli k několika poměrně zásadním změnám v sestavě. Výkony starších a zkušenějších hráčů, možná i kvůli vedru panujícím v úvodu sezony, zůstaly za očekáváním. Dali jsme šanci mladším a méně zkušeným. Ani se nijak nenarušila atmosféra v kabině a mužstvu se začalo zvedat. Momentálně jsem s jeho herním projevem vcelku spokojen a pevně věřím, že do konce podzimu už se budeme jen zlepšovat.“

Jaká je momentálně úloha a postavení zmiňovaných zkušených hráčů jako je Hartig, Zelenka, Kaufmann či Lukáš? 
„V mužstvu mají všichni svoji důležitou roli. Zpočátku jsme s nimi počítali do základu, teď jsou připraveni na střídání. Každý z nich má určitě své přednosti, mohou kdykoliv naskočit do utkání a pomoci. Výborně se to ukázalo například v Boleslavi, kde střídající Lukáš přihrál Štohanzlovi na vítězný gól a Zelenka několikrát výborně podržel míč. Kaufmann zase naskočil do zápasu s Budějovicemi a hned dal uklidňující branku. Jejich úloha je důležitá i při tréninku a v kabině. V Bohemce se nikdo nepovyšuje nad mladé, panuje tady zdravá rivalita, a tak to má být. I proto si přístupu starších hráčů velmi cením.“ 

A co naše mladé útočné naděje – Nešpor, Kavka a N´Dekre z Pobřeží Slonoviny. Kdy se můžeme těšit na jejich větší zapojení do prvního mužstva?
„Nešpor se bohužel zranil, jinak by v mužstvu byl. Mladý N´Dekre určitě předpoklady má. Je to poměrně silový typ, stejně jako Bony Wilfried. Každopádně bude chvilku trvat než se adaptuje, jeho nasazení nemůžeme uspěchat. Bony se ve Spartě taky docela dlouho rozkoukával. Kavkovi zatím chybí síla v osobních soubojích, teď v týdnu s námi byl na tréninku a vypadal jako by ho přejel parní válec.“

Teď nás čeká Slovácko. Jaký význam tomuto střetnutí přikládáte?
„Já bych je hlavně nechtěl nijak podcenit, naopak. Není to typický nováček, mají dost peněz a nakoupili spoustu kvalitních hráčů. Bude to určitě velmi těžký zápas, který budeme chtít pochopitelně vyhrát. Slovácko mělo výborný začátek soutěže, pak jim vypadl Švancara a oni ho nedokázali nijak nahradit. Jejich hra na něm totiž dost zásadně stojí. Švancara je na české poměry opravdu výjimečný hráč. Teď navíc získali Zelenku, který to taky umí s balonem.“

Právě Švancara nám před dvěma roky ještě v dresu Viktorie Žižkov dal v každém zápase gól. Už víte, jak ho uhlídat?
„Určitě něco v hlavě mám, ale nechám si to pro sebe. Jak jsem říkal, on je na české poměry opravdu výjimečný. Nejen, že se umí pomazlit s balonem, ale naučil se i bojovat a hrát pro mužstvo. Každopádně na něj nemá cenu hrát osobní obranu, ale nějak si s ním určitě poradíme.“

Na závěr ještě dvě trochu obecnější otázky. Všechny fanoušky fotbalu trápí skutečnost v jaké výsledkové bídě se český fotbal zvláště na klubové scéně momentálně nachází. Odborníci hovoří hlavně o tom, že naši hráči nedokáží hrát celých devadesát minut v tempu jako jejich soupeři z vyspělé fotbalové Evropy. Co se s tím dá dělat? Nemůžeme toho u nás v Bohemce nějak využít a soupeře na jaře díky přeřazení na evropské tempo fotbalu zválcovat?
„Podle mě to rozhodně není jen o kondici. Hráči musí hrát nejen v tempu, ale také mít náležitou dynamičnost v soubojích, okamžité zrychlení a hlavně techniku s balonem. Skloubit všechny tyto činnosti dohromady je opravdový oříšek. Každý hráč má nějaký limit. Skvěle se to podařilo třeba u Honzy Morávka. Jeho výkonnost brzdí pouze nevyzrálá psychika, jinak je na velký fotbal připravený. Kdybych chtěl kondičním tréninkem na stejnou úroveň dostat nějakého jiného méně nadaného hráče, tak ho třeba totálně zatavím. Když se u nás objeví někdo jako je on, nevydrží v lize déle než sezonu. Česká liga je zkrátka vykradená. Vždyť v zahraničí hraje snad osmdesát českých fotbalistů, kteří by všichni patřili u nás do základní sestavy. Srovnejte si rozpočty evropských klubů s našimi - opravdu to je velmi důležitý parametr, který rozhoduje o mnohém, ale ne úplně o všem. My musíme mít stále vůli se těm bohatším přiblížit, nelze na to rezignovat jen s tím, že se to nikdy nepodaří. Realita je nějaká, my musíme mít snahu to změnit.“

Na tom, že se u nás v lize nehraje fotbal pro diváka nese určitě velkou vinu neustálé polehávání hráčů na zemi po sebemenším doteku. Poslední zápas se Střížkovem i pohárové střetnutí s Libercem jsou dobrým příkladem. Jak střížkovští, tak liberečtí se dobrých deset minut v zápase prováleli. Neměli by rozhodčí s tímto očividným simulování začít něco dělat?
„Myslím, že rozhodčí by měli více trestat "recidivisty - simulanty" a nevpouštět je ihned na hřiště. Zavedl bych nějaký časový limit pro jejich návrat na hřiště. Nemůže se přece stát, aby "těžce" zraněný hráč okamžitě po obstřiku kelenem šel kopat standardku, a to opakovaně. Ale to je problém nejen českého fotbalu."