Příspěvek Diskuzního fóra
kwn napsal:
Dobrý den trenére, také jsem rád, že Vás tu máme a přeji Vám s týmem dosažení maximálního úspěchu, na které mužstvo má. Mimochodem to je můj první dotaz. Co byste po konci této sezóny nazval maximální možný ... úspěch? Druhý dotaz je jen rozvedení dotazu "jak vypadá tréning" o pár příspěvků níže. Mě by nejvíc zajímalo, jestli je součástí tréningů i individuál u hráčů, kteří nejsou "po zranění"? Přijde mi, že některé hráče by bylo záhodno nechat na tréningu hlavně běhat a některé by mohl posunout i "tréning na playstationu či obyčejné sledování v tv" jiných borců hrajících stejnou pozici. Přemýšlel jste, či již konáte v tomto směru? Třeba pátek mohl být ideální... Mé poslední téma zní: Dostávají hráči za domácí úkoly sledování přímo pro daného jednotlivce sestříhaná videa? Pokud ano, dávají Vám zpětnou vazbu ke sledovaným videím? Případně, jak jste spokojen s kvalitou zpětné vazby a její následnou aplikací na hřišti? Přeji Vám i nám dlouhodobou a úspěšnou spolupráci. BOHEMKA DO TOHO!!!
Dobrý den, pojem úspěchu je relativní. Před sezónou byl pro mě úspěch záchrana. Po čtvrtém kole člověk zase chtěl víc, pak jsme zase prohráli s Duklou, to ambice zase snížilo… Kdybych měl odpovídat teď a bez emocí, tak si myslím, že kdybychom skončili na osmém místě, tak by to bylo fantastický.
Hráči mají stanovené individuální plány na základě kondičních testů, a kdo tam má nějaké disbalance či nedostatky, tak na nich musí pracovat. Hráči se tedy scházejí hodinu před začátkem tréninku a po tu dobu musí individuálně pracovat se svým tělem pod dohledem kondičního trenéra. To je fyzická část individualizace. Co se týče té individualizace, kterou asi máte na mysli, tak určitě pochopíte, že je na to třeba personální zajištění. My jsme na tuhle část práce s týmem dva s Daliborem Slezákem, kondiční trenér se v průběhu tréninku musí plně věnovat spíše zraněným hráčům, kteří mají úplně jiný režim než zbytek týmu. Umím si tedy připravit výrazně lepší skupinovou, až téměř individuální práci, ale je to závislé na množství lidí, kteří jsou na to k dispozici. My se tedy snažíme v rámci našich možností do toho individualizaci trochu dostat, což se projevuje v konkrétních osobních připomínkách trenérů i v průběhu tréninků, kdy od nás přímo jednotliví hráči dostávají zpětnou vazbu. Ale aby jednotliví hráči dostávali konkrétní úkoly a během tréninku plnili naprosto odlišné činnosti, tak daleko nejsme.
Obecně mezi lidmi panují nějaké představy o tom, jakým způsobem funguje teoretická příprava na utkání. Většina jich je zprostředkovaných a tedy nepřesných. My si v Bohemce vyhodnocujeme každé naše utkání, každý náš výkon a konkrétní specifické situace, které si vyhodnocujeme i na konkrétních hráčích a konkrétních řadách. Utkání rozebíráme kolektivně, většinou to trvá hodinu či hodinu a čtvrt, a to už někteří hráči mají problém s koncentrací.
Zabýváme se primárně naší hrou. Neříkám automaticky hráčům, co bylo špatně, ale klademe jim otázky, co si myslí, že bylo špatně, jak to mělo být správně, jak to vybrousit… Hráči se fotbal nenaučí tak, že jim někdo umeje hlavu, ale když sami pochopí, co je špatně a jak to zlepšit.
Nezabýváme se vždycky soupeřem. Před některými zápasy dostanou hráči rozebrané nějaké zásadní vzory hry soupeře, nicméně česká mužstva hrají většinou podobně a pokud se nejedná o nějaké specifické činnosti či individuality, na něž se chceme zaměřit, tak rozbor soupeře nevnímám jako vždy důležitý. Hráči se sami dívají na přenosy z ligy, v oku soupeře mají. My se snažíme vést přípravu tak, abychom byli připraveni vždy na všechno. Teorii už máme většinou probranou, nemá nás moc co překvapit, hráči při kontrolních otázkách reagují vždy správně, mají na věc už stejný pohled jako trenéři a hledají správná řešení, ale druhá věc je ta aplikace do praxe. Ne vždy se to podaří v utkání realizovat. A to je proces, se kterým musíme mít trpělivost.