Virtuální Ďolíček

Tak mě třeba tady všichni sežerte, ale já se musím našeho pantáty, pana Jakubowicze staršího zastat. Pro mě je to dobrej člověk se srdcem na správném místě. Jedna z předních osobností na čele našeho klubu všech dob. Nebýt mimo jiné jeho, tak by nejspíš dneska Vršovická Bohemka vůbec neexistovala. 15 let sanování klubu a nervy se soudními žalobami ze všech stran, handrkování se se slizskými idioty všeho druhu, záchrana před Vejsadou, před falešnou Bohemkou i návrat Ďolíčku mezi jistoty klubu s klokanem v erbu, a (doufám, že nejen zatím) nejdelší šňůra permanentní ligové účasti, to je pro mě vizitka, která si nezaslouží být przněna. To by asi ne každý psychicky, nervově a fyzicky zvládnul, co tady se muselo všechno znovuvybudovat, abychom se dostali z pozice naprosté klubové trosky do role dlouhodobě solidního a respektovaného ligového průměru s perspektivami vzestupu. Říct tady vážně, že to dělá pan DJ bez srdce, to je pánové přestřelení! Kdyby se to srdce projevilo tak, že by jeden rok do toho nalil 100 mega a druhý rok se šlo do druhé ligy a třeba zas do konkurzu, protože by prachy došly, tak to u mě není nic o srdci. To by bylo jen o blbosti. Že se tenhle ročník nedaří, se stane. Takových příběhů už bylo... Příčin je víc. Podle mě to neodpovídá úsilí, které je vedením aktuálně vynakládáno. O čem sám přemýšlím je, jestli opravdu nenastává čas mít v Bohemce na čele protřelého zkušeného bafuňáře. Ano, prosím, to je věcné téma. Ale jinak bych tady všechny poprosil, aby to s tím nevděkem nepřeháněli. Je tu příběh, ideály, skvělí lidé, služebníci zelenobílého fotbalu. Prachy přitečou a zas odtečou. Tady to ale má hlavně svůj lidský rozměr a to je v životě nakonec vždycky to nejdůležitější.