Virtuální Ďolíček

Reporáž

V sobotním odpoledni jsme měli v plánu sehrát mistrovské utkání v Chrudimi. Většinu zápasů hrajeme v pravé poledne, ale tentokrát jsme před polednem teprve vyjížděli z Vršovic. Dojeli jsme do města, zkratkou jsme na kopci našli restauraci, kde jsme se příjemně najedli a už tehdy se k nám připojil hlavní trenér Jaroslav Köstl. Viděli jsme také první poločas starších žáků pod vedením nového realizačního týmu. Zápas nakonec skončil 0:0, ale to jsme se už připravovali na vedlejším hřišti k našemu utkání.

Velká marodka nás zastihla v nepříjemnou chvíli. Chrudim podle výsledků všem dokazovala, že má kvalitní mančaft a na domácím hřišti proti nám to chtěla jen potvrdit. Začátek zápasu byl vyrovnaný. Z obou stran nepřesný fotbal. Bezmyšlenkovitý a hodně běhavý. Ale Chrudim se do toho obula dříve než my. Vysoký útočník domácích nám dělal velké problémy. Uhlídat ho, to byl velký problém i pro vyspělého Vojtu Braka. Domácí svoji převahu zužitkovali, když se po naší levé straně prohnal jeden z chrudimských a s Adamem si poradil po svém. 1:0 pro místní AFK. A to běžela teprve pátá minuta. Poté se hra opět vyrovnala, ale míč se pohyboval většinou na polovině našeho sobotního soupeře. Jediná střela na branku za první půli, kterou vyslal Péťa Malík, to je prostě málo. Poločas. Pro nás možná vysvobození. Trápili jsme se a nevěděli, jak na Chrudim zaútočit. V kabině si alespoň něco můžeme říct, vystřídat a utkání začíná od znovu.

Druhou půli jsme na soupeře vlétli již se žolíkem v podobě Davida Čapka. Začali jsme hrát na větší riziko, vysunuli jsme i Braka dopředu. Hra dostala myšlenku a míč častěji chodil i přes střed hřiště. Tlak na domácí jakoby vůbec nepůsobil. Ojedinělou akcí se dostali k rohovému kopu, který se jim moc nepovedl. Propadl až do středu hřiště, kde se objevil volný hráč Chrudimi. Ten veškerý chumel našich hráčů propálil a bylo to již 2:0. „To byl jen milimetr, jen milimetr. Šel jsem tam do skluzu, pane trenére, ale minul jsem ho pouze o milimetr,“ říkal na zpáteční cestě Vojta Braků. To už byl na hřišti i mladíček Dominik Kocourek a Destin Ondongo se tam zrovna chystal. Útočilo se pouze na jednu branku. Ale čím více jsme útočili, tím více byly díry v naší obraně. Jenže to by tam nesměl být Víťa Kumprecht. Jeho rychlost, přesnost a skluzy nás zachraňovaly od větší pohromy. Snad jediný stíhal obra v chrudimském útoku. Protiútoků bylo hodně. Jednou se dokonce soupeř dostal i za Adama Dařinu, střílel do prázdné branky, jenže najednou kde se vzal, tu se vzal, Vítek Kumprecht se zhmotnil někde v časoprostoru pravé tyče, obětavým skokem vykopl balón z brankové čáry a zachránil tedy celý tým Klokanů. Po chvilce, když jsme opět tlačili domácí u jejich vápna, se najednou balón dostal k „Číčovi“ a ten stál před prázdnou brankou. Chvíle napětí. Zpracoval si balón. K němu se přesouvali dva bránící hráči, střela však stále nikde. Už byli skoro u něj a najednou konečně balón na popud jeho pravé nohy vzlétl a letěl přímo k levé tyčce. Obránci neměli šanci. 2:1!

Deset minut do konce. Ještě je stále šance, minimálně na zisk bodu. Poslední střídání – za „Půču“ jde Kuba Nezbeda. Ještě se pomalu ani neseznámil s balónem a najednou před ním stojí opět jenom gólman. Vysílá střelu na branku, ale bohužel pro nás rána byla příliš málo razantní a vlétla přímo do náruče domácího gólmana. Po zlepšeném druhém poločase jsme bod neurvali a zápas skončil tedy výhrou domácích 2:1. Doufejme ve zmenšení marodky a tím i logicky zlepšení naší hry. Jak už bylo řečeno na začátku sezóny - o výsledky nejde, chceme vychovat, co nejvíce hráčů pro Bohemku, hrát dobrý fotbal. A pokud budeme hrát kvalitní fotbal, tak se i výsledky dostaví. V tomto zápase jsme prospali úvodní poločas, a i když jsme hráli poměrně dobře kombinačně, tak se nám nedařilo ohrožovat branku domácích. Druhou půli jsme měli místy až drtivý tlak, ale gólově zužikovat se nám ho nepovedlo.