Virtuální Ďolíček

Reporáž

Druhou část našeho dvojzápasu s pražskými "S" jsme sehráli v neděli ve slávistickém Edenu. Utkání bylo sehráno v brzkých ranních hodinách na umělé trávě a příliš štěstí našemu celku nepřineslo.

V zápase se Slávií bychom našli stejné jmenovatele jako v zápase se Spartou. Velká bázlivost při hře, strach dojít si pro míč a podržet ho, jednoduché chyby v obraně vedoucí k šancím soupeřů, málo vyhraných osobních soubojů, malá odvaha jít do souboje jeden na jednoho, neobsazujeme hráče v blízkosti naší branky.

Utkání začal lépe soupeř, který v úvodu utkání nastřelil tyč po standartní situaci. My jsme ovšem zápas vyrovnali a dostávali se na půlku soupeře, kde nás do zakončení nepustila přesnější přihrávka a naše rozjeté akce zachytávala obrana soupeře nebo včas vyběhnutý brankář. My jsme se bohužel opět nevyvarovali hloupých chyb, které nabídli soupeři do poločasu tříbrankové vedení. Při prvním gólu prohrajeme souboj na půlce hřiště a soupeř nám vstřelí ze 40 metrů branku. Při druhém gólu špatně zpracováváme jednoduchý míč a nabízíme soupeři další gól. Při třetím gólu se sice snažíme správně vyřešit situaci, tak abychom měli míč pod kontrolou, ale špatná komunikace a nepřesnost předává míč soupeři a ten dává branku na 3:0, aniž by musel vyvinout větší úsilí. Pokud v zápase budeme dělat takovéto chyby, tak se sice můžeme, jak chceme snažit, abychom hráli fotbal, ale srazíme naše sebevědomí tak hluboko do kolen, že se bojíme udělat kličku, narazit si i jít do souboje.

Ve druhé půli se naše chyby opakují, a pokud se jich dopustíme, tak proti fyzicky velmi dobře disponovanému soupeři už se situace těžko dohání a sprinterský souboj k naší brance se jen velmi těžko vyhrává. Z našich chyb jsme ve druhém poločase inkasovali další 4 góly. Jediná věc, která mě na zápase těší je, že jsme alespoň v závěru dokázali, že do míče kopnout umíme a vytvořili si po dvou pěkných kombinacích šance ke vstřelení branky, které jsme bohužel neproměnili a odcházeli ze hřiště s nulou v kolonce vstřelených branek.

Tento dvojzápas nám dal srovnání s týmy Sparty a Slavie. Tyto zápasy nám ukázali, co dělá rozdíly mezi našimi týmy a na čem bychom měli v budoucnu pracovat. Naší nevýhodou je, že oproti obou mužstvům je náš kádr fyzicky velmi špatně disponovaný a nemáme ve svých řadách hráče, kteří by výškově, váhově a silově stačili na hráče obou pražských S. Tento deficit, je nám velkou nevýhodou při rychlostních soubojích, kdy přeci jenom délka kroku vysokého hráče je efektivnější než krok malého. V osobních soubojích i hráč, který je fotbalovější má problém při souboji tělo na tělo, pokud soupeř využije svoje kilogramy. Další rozdíl mezi našimi celky je v sebevědomí. Jediná cesta, jak tyto soupeře přehrát, je řešit situace na hřišti s potřebnou kvalitou a odvahou. Pokud se bojím hráče, který na mě jde, tak moje zpracování nebude kvalitní. Pokud na mě vyběhne hráč a já se bojím mu udělat kličku, tak o míč zase brzo přijdeme. Stejně, tak se musíme více věnovat osobní hře při bránění. Pokud si k hráči hned stoupnu a vytvořím na něj tlak, tak je vždy větší šance mu míč odebrat než ho nechat míč zpracovat a až poté na něj vyrážet. Na hřišti je to jednoduché, stačí se okolo sebe rychle rozhlédnout, najít si nejbližšího volného hráče a stoupnout si k němu. Místo toho mnohokrát couváme až do naší branky v domění, že chytíme střelu soupeře. Myslím, že je jednodušší soupeře nenechat vystřelit než se nechávat bezmocně trefit v brance.

Po tomto porovnání máme na čem pracovat a až další střetnutí na jaře ukáže jestli jsme udělali kus práce vpřed nebo ne.