Virtuální Ďolíček

Předsezonní rozhovor s nejdéle sloužícím Klokanem z aktuálního kádru A mužstva.

David Bartek je Klokan s nejdéle odlouženými roky v Bohemce ze současného kádru Romana Pivarníka. U Botiče působí již od roku 1993 pouze s půlroční pauzou, do áčka přišel před deseti lety. Nyní se pro internetový portál Czech 4 Sport rozpovídal nejenom o právě končící zimní přípravě, ale také o nových posilách a aktuálním kádru Klokanů.

Jak zapadly do týmu nové posily?
Já jsem v Bohemce deset let a parta se tu vždycky dala rychle dohromady. Výjimkou nejsou ani noví hráči, zapadli úplně v pohodě. S těmi ze Slavie jsme se už znali, pak přišli kluci ze zahraničí, ale Tomáš Hradecký mluví slovensky, Petr Čögley samozřejmě taky, v tom nebyl žádný problém.

Hradecký mluví jenom slovensky? Finštinu na vás nezkusil?
Trošku to na nás zkoušel, pár slovíček jsme se naučili. Ale to víte, my mu říkáme, jak chceme – třeba Jari Vatanen, dostává klasický finský jména. Ale jak jsem říkal, on se celkem obstojně domluví slovensky. Komunikace je úplně v pohodě.

O jeho bratrovi jste před jeho příchodem věděl?
Já jsem si říkal, když jsem se dozvěděl, že má přijít, že když tedy nechytá, tak že to bude ten střední záložník. O jeho bratrovi z finské reprezentace jsem věděl.

Jste v áčku Bohemky už deset let, to musíte mít v kabině hodně silné slovo….
Je pravda, že jsem tady už dlouho, ale já si na takové věci moc nepotrpím. Jsem hlavně rád, že tady mohu být, odmalička to byl sen za Bohemku hrát. Beru každého stejně jako sám sebe.

Nějakou novou výzvu byste nebral?
Na každé věci je něco dobrého, rád bych si zkusil zahraniční angažmá, ale nic takového zatím není. Mám možnost tu být, chci se zapsat do historie klubu počtem zápasů, nějakou stopu po sobě zanechat.

Fanoušci vás zvolili do sestavy desetiletí, to už velká stopa je.
Je to pocta být v takovém výběru s hráči, na které jsem se na Bohemku chodil koukat, pak jsem si s nimi zahrál. Doufám, že budu i v tom dalším výběru. (směje se)

Který nejvypjatější moment z kariéry si tu pamatujete? Byla to záchrana před dvěma lety?
Máte pravdu. To byly už ty poslední dva zápasy. Byl jsem zraněný a snášel jsem to ještě hůř. Už zápas v Jablonci, kdy Radič dal gól v poslední minutě, byla nádherná euforie, poslední zápas jsem sledoval na tribuně. To už bych nechtěl nikdy zažit, to byly strašný nervy. Pak ještě čekat na výsledek Olomouce. Byl to nakonec krásný moment, ale nevím, co by se dělo, kdyby to nedopadlo. Letos bychom se měli zachránit daleko dřív.

Cítíte v týmu, že je silný na to, aby pokračoval ve výkonech ze závěru podzimu?
Myslím si, že ano. Příprava se nám herně i výsledkově povedla, prohráli jsme jenom jednou a to ještě zbytečně, měli jsme v tom zápase proměnit jasné šance. Liga je ale o něčem jiném, hraje se o body, pod tlakem. Přesto věřím, že na to navážeme, že se nám bude dařit.

Budete nadále spoléhat na branky Patrika Schicka?
Patrik už ukázal svůj potenciál, je rychlý s balonem, umí kliku, zakončit. Ale nebude to jen o něm, bude to na všech, abychom dávali góly a dosáhli tak výsledků, které potřebujeme.