David Vavruška: 'Jsem tu rok a jsem tu rád.'

Virtuální Ďolíček vám přináší rozhovor se sportovním ředitelem mládeže.

David Vavruška: 'Jsem tu rok a jsem tu rád.'

Davide, v Bohemce jsi právě rok. Poohlédni se za uplynulými dvanácti měsíci a popiš nám, jak vnímáš svůj přínos mládeži Bohemians.

V první řadě bych rád navázal na první část otázky a dodal - a jsem tu rád. Myslím, že to není otázka pro mě, protože sám sebe hodnotit nejen nechci, ale ani neumím. Můj přínos Bohemce by měl hodnotit v první řadě Petr Svoboda. Mohu jen říct, že ten můj rok v klubu je přesně odrazem toho, jak fotbal funguje - jednou jsi nahoře, jednou dole. V jarní části se povedla hlavně záchrana dorostu v extralize. Musel jsem si sednout na lavičku dorostu, a i když jsem to dělal velmi nerad, bylo to povedené jaro nejen výsledkově, ale hlavně vztahem s hráči. Dost mě to obohatilo a kluky doufám taky. Já mám velkou radost z toho, že jsme s většinou z nich v kontaktu dál, a že na naši spolupráci vzpomínají rádi.
 
V létě došlo k velkému počtu změn na trenérských postech, jaké byly důvody?

Kdo mě zná, tak se tomu asi ani nediví. I tady jde však o práci s lidmi a ne všechno si sedne tak jak má a ne všechno se podaří. I dnes bych dost věcí udělal stejně, protože pokud mám řídit tolik mužstev a tolik lidí v mládeži, tak mi těžko bude někdo vyčítat, že chci pracovat s lidmi, u kterých mám pocit, že mi odvedou dobrou práci. Ukázalo se ale, že půjde o běh na delší trať. Jarní část sezóny jsme uspěchali, chtěli jsme narovnat hned výsledky v soutěžích, abychom z nich nesestoupili, a teď se nám to vrací. Všechno má svůj čas, a jestli mám z něčeho špatný pocit, tak z nedostatku trpělivosti, který jsem projevil. Uchování nejvyšších soutěží za každou cenu nebyl zrovna z momentálního hlediska ten nejlepší počin. Jestli je naše cesta správná se ukáže v horizontu tří let. Pokud bude situace pro mládež Bohemky stejná, tak nemám na svém místě co dělat.

To zní dost sebekriticky, avšak po výborném dorosteneckém jaru je situace v nejstarším dorostu opět stejná jako před rokem. Čím to je, že výstavní tým mládeže Bohemky hraje opět o záchranu?

Důvodů je několik. Nikdy nejde o jediného jmenovatele, vždycky jde o několik spolu souvisejících okolností. Udělali jsme některé chyby a je třeba si je přiznat. Ročník 1991 byl problematický už v minulé sezóně. Pokusili jsme se ho doplnit o poměrně velké množství hráčů a výsledek je nula. Mužstvo si nesedlo a trápí se celý podzim. Trenér si přivedl některé hráče, o kterých jsem byl i já přesvědčený, že nám mohou pomoci, ale první co udělají je to, že trenéra shodí hned v prvních kolech extraligy. Po psychické stránce mi mužstvo nepřišlo připravené. Dvě červené karty za nesportovní chování v prvních třech kolech je dost a ať chcete nebo ne, odrazí se to na atmosféře v mužstvu. A to je problém realizačního týmu. Právě ten musí pustit na hřiště mužstvo a ukočírovat ho. Dále je tady problém, že se nám prostě z několika vyhlédnutých hráčů nepodařilo přivést středního záložníka a ještě jednoho krajního obránce. Ale zase na můj vkus dost dlouho brečíme nad rozlitým mlékem. Musím prostě vařit z toho, co mám, a ne se upínat a vzpomínat na hráče, na které nemám finance nebo nejsme schopni přivést z jakýchkoliv důvodů.

Přesně tak, navíc dle našich informací je o hráče nadstandardně pečováno, takže v celkovém kontextu asi i tohle hodně mrzí…
 
Nedá se než souhlasit. Poslední vzkaz hráčům A dorostu ode mě v tuto chvíli je ten, že jsme je za poslední půlrok pěkně rozmazlili. Chtěli jsme jim vytvořit maximální podmínky, ale na hřišti se to rozhodně neodrazilo. To jsou dva fyzioterapeuti, dva maséři… A tak si na to zvykli, že jdou za fyzioterapeutem dneska pokaždé, když jim někdo v tramvaji šlápne na nohu. Dorost v Příbrami, kde jsem působil před angažmá ve Vršovicích, nic takového nikdy neviděl. Ti snad ani neviděli, jak masér vypadá, ale jezdili po zadku a na nic si nestěžovali. Ani neměli kde. Další věc je otázka bránění, která je v našem podání pro dorosteneckou extraligu absolutně nedostatečná. Jinak trenér Trpišovský si s hráči dal nějakou práci, ale nevrátili mu ani třetinu. Nedávno jsem četl výbornou větu od Vládi Šmicra: „Nemůžeme vytvořit hráčům maximální servis, bez vytvoření velkého tlaku na výsledky.“ Přesně to sedí na náš A dorost. Je toho zkrátka víc a čeká nás hodně práce.

Jaká je situace v dalších dorosteneckých kategoriích a u žáků?

Já mám z trenérů dobrý pocit. Rozhodně dělají maximum a pro další rozvoj malých klokanů dělají, co umí. Jsem rád, že se daří Pepovi Pletichovi u B dorostu v těžké soutěži. O kvalitách Michala Vychodila, který zároveň působí jako šéftrenér žákovské kategorie, a Martina Pačandy jsem přesvědčený. Jinak mám velmi dobrý pocit z toho, jak máme dnes obsazené trenéry v žákovské kategorii. Jakub Havrant, Jarda Köstl, Václav Nedvěd i Pavel Richtrmoc jsou trenéři na svých místech a doufám, že jim to půjde i dál. Petr Vanko je tu krátce, na jeho hodnocení je ještě čas. Jak již jsem říkal v úvodu této odpovědi, tak si nemůžu stěžovat ani na trenéry dorosteneckých kategorií. Opticky nám kazí vysvědčení situace v A dorostu. Ta hází špatné světlo i na věci, které jsou v pořádku.

V průběhu podzimní části soutěže byl od starších žáků odvolán realizační tým. Proč tomu tak bylo?

V první řadě proto, že ho odvolal šéf žákovské kategorie. Nemůžu si přinést domů koště a potom nadávat, že mi špatně mete. Všichni šéfové jednotlivých kategorií dostali kompetence a mantinely, ve kterých se mohou pohybovat. Zároveň ale dodávám, že jsou také za svá rozhodnutí zodpovědní. Samozřejmě, že všechny záležitosti na poradách předkládají, ale za některé věci musí nést také svou zodpovědnost. Když budu zasahovat do všeho, budu za chvíli stát na lavičce žáků v krajském přeboru a stavět sestavu. Jardy Rychlého, který A žáky trénoval z kraje sezóny je mi líto. Mluvili jsme spolu několikrát a rozešli jsem se doufám v dobrém. Každopádně je na místě mu poděkovat. Neudělal toho pro Bohemku málo.

Pojďme k trochu jinému tématu. Jaká je spolupráce mládeže s „velkou“ Bohemkou?

Spolupráce bohužel není ideální, ale myslím tím spíš z naší strany. Byli jsme původně s Pavlem Hoftychem a Václavem Hradeckým domluveni na tom, že budeme s talentovanými dorostenci pracovat společně. Měli chodit na tréninky juniorky i A týmu. Situace kolem A dorostu nás dostala však rychle do takového stresu, že jsme v určitých chvílích na naše společné plány rezignovali. To beru ale na sebe. Tohle je jeden z restů, na kterých musím zapracovat. Kvůli hráčům, ale také proto, aby se mnou příště někdo z „velké“ Bohemky chtěl vůbec spolupracovat. Stále ale platí vzkaz všem dorostencům - pouze za zásluhy. A ty posuzuji pouze v sobotu na hřišti.

I přes nelichotivou pozici dorostu se i v tomto týmu objevují zajímavé individuality s ohledem na A tým. Hodně se mluví o jménech Hovorka a N´Dekre. Mají šanci proniknout do áčka?

Mají šanci a nejsou sami. Je tu Tomáš Ondráček, Egon Vůch nebo Roman Potočný a další. Cesta do áčka je pro někoho delší, pro někoho kratší, ale jak jsem říkal minule - každý z hráčů je svého štěstí strůjcem. My je můžeme postrčit, ale svoje místo na slunci si musí nakonec vykopat sami. Jsme domluvení s trenérem Hoftychem, že již v zimní přípravě dostanou někteří šanci. Ale jak jsem zmiňoval výše, jen za zásluhy. Zadarmo nedostanou nic.

V průběhu podzimu se také udála nepříjemnost v podobě vážného zranění staršího žáka Ondřeje Jelínka. Jak jsi tuto zprávu přijal?

Je mi strašně líto, co se Ondrovi stalo. Nemohl jsem ho navštívit v nemocnici, protože dovolili k návštěvě pouze tři osoby, ale doufám, že se k němu dostane můj pozdrav aspoň touto cestou. Fotbal je krutý, za vteřinu v něm může být všechno jinak, ale já věřím, že to není Ondrův případ. Slyšel jsem, jak začal bojovat a mám z toho velkou radost. Ondro, drž se a čekám tě co nejdřív na hřišti!

Jaké jsou plány sportovního ředitele mládeže pro jaro 2010?

Přišlo hodně nových trenérů, takže si především potřebujeme zažít spolupráci, víc se sžít. V létě to byl díky velkým změnám trochu zmatek. No a samozřejmě evergreen - pokusit se zachránit A dorost v lize.

Poslední otázka, která musí padnout – objeví se David Vavruška opět na lavičce?

Otázka je, jestli tam Vavruška patří. Zažil jsem to už tolikrát. Vždy, když vedu mužstvo sám, je to velká komplikace. Mám na starosti celou mládež a ne jen výsledky jednoho mužstva. Vedení mužstva zabere dost času a energie, pokud se to má dělat pořádně. Je mi ale jasné, kam směřuje otázka a já nejsem zvyklý chodit kolem horké kaše. Trenérem A dorostu je Jindřich Trpišovský a do posledního podzimního zápasu také bude. Po sezóně si určitě všichni společně sedneme a vyhodnotíme ji. Každopádně to řeknu takhle - 7 bodů po patnácti kolech by bylo hodně málo...


Rozhovor probíhal v průběhu minulého týdne a mezitím se David Vavruška stal nástupcem Jindřicha Trpišovského u A dorostu.