Příspěvek Diskuzního fóra
pekulka napsal:
Dotaz na vedení: při vší úctě ke Kabajevovi a Lutsovi bych se chtěl zeptat, jestli by nebylo lepší zaměřit svůj skauting spíše jižněji od našich hranic. Mosquera, Acosta, to byli hráči podle mého gusta. S úplně ... jinými návyky, než hráči ze střední a východní Evropy. Jejich fotbalovost a práce s míčem, to bylo přesně to, co Bohemce léta chybělo. Díky nim jsme začali hrát více po zemi, dokonce se o nás chvíli mluvilo jako o technickém mužstvu, které upustilo od svého sice bojovného, ale málo fotbalového projevu. Jestli mě pamět neklame, tak poslední hráč z Východu, který se u nás výrazněji prosadil byl Viktor Dvirnik a to už je nějakej ten pátek. Tak proč Estonsko a jiné postsovětské republiky?
Ten důvod je stejný jako v jakémkoliv jiném zaměstnání. V cizině musíte hledat tam, kde český fotbal přijde místním jako zajímavá příležitost. Obecně se tedy jedná v Evropě jen o bývalý SSSR a Balkán, kde buď nemají fotbalově silnou ligu, nebo jsou slabí finančně. Přesto tam lze nalézt zajímavé hráče. Obecně je jim dávána přednost před hráči z jiných kontinentů právě proto, že fotbalové i obecné životní návyky Afričanů a Latinos jsou dost jiné a je to vždy sázka do loterie, jestli se s tím hráč, o jehož psychologii a povaze v době příchodu mnoho nevíte, srovná. Bylo svým způsobem ohromné štěstí, že to s těmito dvěma chasníky tak skvěle vyšlo, možná i kvůli tomu, že Uruguay je Evropě asi z celé Jižní Ameriky nejblíže a Mosquera už byl mezitím dlouho ve Španělsku.
Ale v zásadě musím opět souhlasit. Druhou věcí jsou kontakty, kterých je v Latinské Americe v rámci českého fotbalového prostředí minimum.