Rozhovor s Pavlem Hoftychem: část druhá

Virtuální Ďolíček přináší závěrečné postřehy oblíbeného trenéra Pavla Hofytcha, který po sezoně odešel do slovenské Trnavy.

Rozhovor s Pavlem Hoftychem: část druhá

V čem je největší rozdíl mezi Bohemkou a ostatními kluby, které jste trénoval? 

Bohemka je hodně specifický a hlavně rodinný klub. Občas se stalo, že Mára Nikl si přivezl na předzápasový trénink svoje dva kluky a nic se z toho nedělalo. Je potřeba tu chemii namixovat. Před třemi roky jsme si nastavili pravidla a pak je to o tom, jak se dodržují, nebo ne. To bychom se pak museli rozejít. Ale celou tu dobu realizační tým pracoval, ne pro mě, ale pro Bohemku. Když už jsme u toho realizmu, tak nesmím zapomenout na doktora Ptáčka, na kterého se můžu vždycky obrátit, pak doktora Svatoše z Vinohradské nemocnice, který nám pomáhá s většími případy, které jsou potřeba řešit i operativně. Patří sem i maséři. Je tu Míra Šimeček, který je velmi dobrý fyzioterapeut a dělá i kustoda, Vláďa Hric, to je přímo ikona klubu a trošku klaun. Ještě bych vzpomněl na Alici Hamáčkovou, která sem dojíždí a dokáže hráčům pomoci. Je dobře, že mají kluci i ohledně lékařské péče velmi kvalitní podmínky. 


Je rozdíl mezi přístupem vedení klubu a majiteli?

Už jsem někde řekl, že Bohemka to nemá lehké. Nemá jediného majitele, ale víc akcionářů, kteří mnohdy nehájí ani stejné zájmy. Ale já do těchto věcí nechtěl mluvit. Pro mě tu byli styční důstojníci Přibyl, pak Valášek, nebo představenstvo v čele s Darkem Jakubowiczem a víc jsem nepotřeboval.

Jejich rozhodnutí ale ovlivňují klub, například přesunem z Ďolíčku.

Ovlivňují, ale nesmíš dělat z komára velblouda. Je to nepříjemné pro nás, pro fanoušky, prostě pro všechny. Ale máš dvě možnosti. Buď tady skončíš, půjdeš pryč a fotbal tady třeba vůbec nebude fungovat, nebo se s tou situací vyrovnáš a dál hraješ pod značkou Bohemky. My jsme všichni zvolili druhou variantu. Fanoušci měli taky právo se rozhodnout, a když zvolili tu první možnost, tak je naprosto chápu. Prostě se jim nechtělo vzdát se Ďolíčku. Ale čím víc budeš tyhle problémy řešit a zabývat se jimi, tím hůř zvládneš sezonu.

Velkým tématem současné Bohemky jsou i soudní spory…

Všichni vědí, že dokud se nevyřeší spory, tak si tu může kdokoliv dávat cíle, jaké chce, ale je to neřešitelé. My jsme postoupili do ligy, z mládeže přišel Honza Morávek, kterého se podařilo zviditelnit a prodat za 60 milionů. Počítali jsme s tím, že si za to budeme moci přivést posily, rozdělit peníze, splatit dluhy. Ale ty prachy dodnes leží v Německu. Kdybychom to věděli, tak nikdo nedá souhlas s Honzovým odchodem. 
Sportovní stránka je jedna věc, ale co se týče sporů Bohemky, tak ty se moc nepohnuly a právníci by k tomu měli přikládat víc sil, aby se vyřešily.


Zasahují majitelé klubu do fungování sportovního úseku?

Konzultoval jsem hodně věcí s Darkem Jakubowizcem, nebo s Láďou Valáškem, ale jinak to bylo o nás, jaké si to uděláme, a věřím, že to tak zůstane, protože pokud je trenér maňáskem vedení, tak je to špatně. Pak se ztrácí vliv na kabinu.

Pojďme k vašemu odchodu do slovenské Trnavy. Jak dlouho bylo jasné, že odejdete? Už v zimě se hovořilo o jiných klubech…

Je pravda, že již vloni jsem měl nějaké nabídky. A po minulé sezoně jsem už zvažoval, že odejdu, protože jsem neviděl žádné světlo na konci tunelu, tím myslím ohledně posunu Bohemky, příchodu nových hráčů atd. Už jsem si myslel, že je čas jít dál, ale s Lukášem Přibylem jsme se dohodli, že tu oba ještě zůstaneme a rozjedeme i další sezonu, abychom nenechali mančaft v bezvládí. Potom během podzimu tu byly nabídky, ale kluby spíše jen sondovaly situaci. V průběhu jara už jsem ale věděl, že je čas, abych odešel. Z mého pohledu je odchod naprosto logický. Když se nemění kádr, musí se měnit trenéři. To je zákon a tři roky u jednoho mužstva jsou až dost a beru to i tak, že tím ochráním mužstvo. Protože pokud bych zůstal já, tak lidi by čekali, že příští rok skončíme zase šestí nebo ještě lepší a budeme útočit na poháry, což si myslím, že je nereálné. Mým odchodem se laťka zase musí nastavit opět na ten hlavní cíl, což je záchrana.

Podílel jste se nějakým způsobem na výběru nového trenéra?

Na to jsem měl asi hodně velký vliv. S Láďou Valáškem jsme byli v denním kontaktu a předvídali jsme situaci, která nastane. Bylo nám jasné, že jakmile se někde napíše, že Hoftych odchází, tak začne 30 lidí kroužit kolem klubu a budou se sem snažit nastřelit svoje trenéry. Já jsem si chtěl vzít Medyho s sebou, ale nakonec jsme se dohodli, že je ideální čas, aby dostal šanci jako hlavní trenér. Zároveň je to ocenění toho, že mi byl pravou rukou. Takže z mého pohledu naprosto logicky dostal možnost vést Bohemku a nachystali jsme to tak, že v době, kdy se zveřejní můj odchod, tak bude předjednaná varianta s Pavlem Medynským, což klaplo perfektně. 

Těšíte se do Trnavy? Je to návrat na menší město a máte to i blízko ke Zlínu.

Já se Zlínem už nemám vůbec nic společného. Zázemí mám vybudované v Praze a chtěl bych odtud vycházet. Je to strategické a optimální místo. Ohledně Trnavy hrálo hlavní roli především to, že českou ligu trénuju od roku 2002 a myslím si, že je čas, abych zkusil něco jiného. Trnava je asi nejtěžší slovenská štace, protože je to asi nejtradičnější klub. Je tam spousta vynikajících bývalých hráčů a velký tlak. Fotbalu tu každý rozumí, takže pro mě je to výzva. Pokud chci jednou trénovat v zahraničí, tak si to teď musím zkusit v zemi, kde jim rozumím a zkusit si, jestli jsem na ten tlak připravený. 


Všiml jste si, že historicky nejúspěšnější kluby slovenské ligy budou teď řídit čeští trenéři?

Už jsme se na to dívali. Je tam Karel Jarolím, Pavel Hapal a přicházím já. Ale hlavně jsem rád, že mám možnost trénovat na nejvyšší úrovni. Před deseti lety ve Zlíně u mládeže jsem těžko mohl uvažovat o tom, že budu patřit mezi trenéry, o které je zájem. Takže si vážím všech nabídek, které jsem dostal, včetně možnosti pokračovat v Bohemce. Nabídek bylo víc. Z Čech, Slovenska i ze zahraničí. Zájem Trnavy byl ale dlouhodobější. Ptali se mě už, když jsme byli s Bohemkou na chvostu tabulky a měli naprosto seriózní zájem. Navíc je to jeden z nejtradičnějších slovenských klubů. Je to sice těžká štace, ale těším se na ni a uvidíme, co se nám podaří.

Přesto jste říkal, že se jednou do Bohemky vrátíte. Jak by ta Bohemka měla vypadat?

Dostal jsem na to i navigaci. Budu se opakovat, ale je to o probíhajících sporech. Měla by to být Bohemka, která bude mít jasně dané, kdo je vlastníkem všech jejích práv. Bude mít stoprocentní možnost o sobě rozhodovat, bude mít vyřešené věci z minulosti a nikdo nebude zpochybňovat, jestli to je, nebo není Bohemka. Bude mít vyřešené všechny svoje závazky a bude mít silného majitele, nebo skupinu majitelů včetně spoluúčasti fanoušků, aby se mohla vyvíjet dál a měla i na přední příčky v lize. Ne takovým "kouskem", jako se povedl nám letos, ale dlouhodobou a stabilní výkonností. Určitě by si třeba titul Bohemka zasloužila, ale před majiteli je velký kus práce. 


Ještě na závěr děkuju všem lidem na Bohemce za spolupráci v dobrých i horších časech. A fanouškům Bohemky přeju, aby je čekala dobrá sezona s novými zážitky a aby si Bohemku užívali a dokázali ji zachránit i pro další roky.