Velkým lákadlem pro mě byla atmosféra v Ďolíčku

Velký rozhovor s Matějem Štochlem: "Kabina v Bohemce je výborná!"

Velkým lákadlem pro mě byla atmosféra v Ďolíčku

V kabině Bohemky se nyní pohybuje několik studentů vysoké školy a Matěj Štochl je jeden z nich. Žije s přítelkyní v Příbrami a každý den dojíždí na tréninky do Vršovic, kam ho před sezonou přilákala i vynikající atmosféra v Ďolíčku, na kterou se před svým příchodem těšil. Univerzálního fotbalistu využívá trenér Weber především na kraji obrany a v útoku.

Kde jsi fotbalově vyrůstal?
S fotbalem jsem začínal v Hořovicích, odkud pocházím. Přivedli mě k němu rodiče, nicméně ještě předtím jsem se hodně věnoval například badmintonu, tenisu a volejbalu.

Jaké to byly začátky?
Krásné a bezstarostné, především v mládežnických kategoriích, kde jsem poznal spoustu dobrých kamarádů a vedlo mě mnoho výborných trenérů, ať už v Hořovicích jako například pan Bláha, Novotný, Bežo, Zíma nebo později v Příbrami pan Šípek, Kohout, Krejčí, Černý, či Barát.

Ovlivnil tě o dva roky starší bratr, který také hraje fotbal?
Myslím, že společně s mými rodiči mě můj brácha ovlivnil určitě nejvíc, a to jak po fotbalové stránce, tak po stránce lidské. Odmala jsme spolu dělali snad úplně všechno, blbli jsme na zahradě, hráli hokej, chodili jsme vždy na stejnou školu. Také jsem po většinu kariéry nastupoval s ním v jednom týmu, měl jsem to štěstí, že se mi dařilo přeskakovat věkové kategorie a hrát se staršími, a tak jsem s bráchou mohl odehrát spoustu zápasů v žácích v Hořovicích, extraligovém dorostu Příbrami a pár sezon i v Gambrinus lize.

Kdy se výrazněji rozdělily vaše cesty?
Asi určitě po bráchově přestupu do Jablonce před dvěma lety, dostal se přeci jen docela daleko od Příbrami. A tak z každodenního vídání se je dnes ten kontakt celkem menší, než jsme byli zvyklí. Často si voláme, nebo jezdíme jeden za druhým, ale víc bohužel nestíháme.

Jak jsi profesionálně dále postupoval?
Jak jsem již říkal, mé fotbalové začátky patří Hořovicím, což bylo asi jedno z nejhezčích období. Na přelomu starších žáků a dorostu jsem přestoupil do Příbrami, kde jsem se dostal až do A-týmu v 18 letech a zde jsem začal sbírat první větší zkušenosti pod trenéry jako třeba pan Barát, Morales, Pihávek, Čuhel, Marko, Nádvorník, Vavruška, Kopač, Hřídel, nebo například velmi rád vzpomínám na turnaj v Itálii, kde jsem byl s Duklou Praha a vedl nás trenér Fiala. Poté jsem byl například na půlročním hostování ve Vlašimi, kde mě vedl rovněž trenér Nádvorník.

Koho jsi měl za fotbalové vzory, na koho ses rád díval?
Vždy jsem rád sledoval Valencii a tudíž hlavně Gaziku Mendietu, či Johna Carewa V současnosti se rád dívám na Real Madrid, protože svým způsobem obdivuji Jose Mourinha.

Jak probíhaly námluvy do Bohemky?
Vcelku rychle a bezproblémově. V zimě mi Příbram sdělila, že když budu chtít, mohu si něco najít. A tak přišla možnost zkusit se poprat o místo v Bohemce. Sice ještě nějaké nabídky byly, ale po rozhovoru s manažerem a trenérem Webrem jsem měl pocit, že o mě klub stojí a rovněž musím přiznat, že velkým lákadlem bylo zažít atmosféru v Ďolíčku.

Ty jsi velký univerzál. Na besedě s partnery jsi řekl,  že rád nastupuješ všude. Asi sis u trenéra nechal otevřená vrátka (smích). Ale kde přeci jen nastupuješ nejraději?
Odmala jsem hrál v útoku, kde mě samozřejmě vždy láká vstřelení branky. Nicméně v poslední sezoně v lize jsem nastupoval na kraji obrany, kde jsem se až překvapivě cítil velmi dobře, zvláště pak pod trenérem Vavruškou v Příbrami, který nám ordinoval útočné pojetí hry, což nám přinášelo úspěch a mně spokojenost, že mohu často podporovat ofenzivu.

V přípravě jsi častěji nastupoval na kraji obrany. Proti Zlínu jsi hrál právě v obraně, v dalších zápasech spíše ofenzivněji laděn. Vyhovuje ti to tak?
Určitě s tím nemám problém. Nevadí mi střídat posty, všude, kde nastoupím, se snažím hrát co možná nejvíce ofenzivně a jestli je to v obraně, záloze, či útoku, to už nechávám na trenérovi.

Jak hodnotíš atmosféru v kabině?
Upřímně musím říct, že jsem takhle skvělou partu určitě nečekal. Všichni, co jsou v kabině, táhnou za jeden provaz a chtějí postoupit zpět do ligy, kam si myslím, že po právu tento klub patří. A je jedno, jestli dá branku útočník, stoper, nebo záložník. Hlavní je abychom získali co možná nejvíc bodů a postoupili.

Gólman Sňózík říká, že je v Bohemce vynikající parta, jaká tady dlouho nebyla.
Já samozřejmě mohu hodnotit pouze tyto tři měsíce, které jsem tady strávil a tak jen navážu na předešlou odpověď, kdy mohu jen potvrdit, že parta je tu opravdu výborná, a to jak po fotbalové stránce, tak po stránce lidské.

Jaké to je hrát koncem února a začátkem března na sněhu a v červnu, když je hezky, nehrát?
No, bohužel nic příjemného. Trénování na umělce a na trávě je diametrální rozdíl, a to jak pro tělo, tak pro práci s balonem. Bohužel v tomto ročním období se často jinde než na umělce trénovat nedá, rovněž stav hřišť nyní někdy dost snižuje kvalitu utkání. Taky myslím, že pro fanoušky to není nic příjemného chodit v mrazivém počasí ven na fotbal.

Jak vnímáš atmosféru v Ďolíčku, na kterou ses těšil?
Musím říct, že to co říkali kluci v kabině, se potvrdilo. Fanoušci jsou skvělí, atmosféra, kterou udává bohemácký kotel je opravdu neuvěřitelná. Je hrozně znát, když vás fanoušci ženou kupředu. Při nepřesné střele vám zatleskají, to se na ostatních stadionech nestává. Poté máte chuť nechat na hřišti i duši, jen abyste vyhráli a udělali radost i fanouškům, kteří vám fandí!

Patříš vždy k těm hezounům v týmu? Na internetu jsou ohlasy, že budeš lamač dívčích srdcí (smích).
Tak na to by měli asi odpovídat nějaké slečny (smích). Ale tak samozřejmě mě tyhle ohlasy potěší.

Kde nyní bydlíš?
V Příbrami, kde mám byt. Denně dojíždím do Prahy, ale samozřejmě přemýšlím i o možnosti nějakého trvalejšího přesunu do Prahy.

Jak vypadá tvůj pracovní týden?
V podstatě každý den jezdím na trénink. Poté někdy rád zajdu do kina s přítelkyní, nebo na dobrou večeři s kamarády, posedět. Když mi to umožní fotbal, rád si jdu zahrát například squash, tenis, beach volejbal, nebo i klidně playstation. Samozřejmě, čím více se blíží zápas, tím více se snažím odpočívat, a trávím tak poté většinu času u sebe, například koukáním na filmy.

Rád sleduješ fotbal, nebo raději vypneš?
Asi bych řekl, že radši od fotbalu vypnu. K tomu mi pomáhá přítelkyně, která mi dokáže uvařit vždy něco vynikajícího k večeři. A poté i škola. Vystudoval jsem Vysokou školu evropských a regionálních studií a teď se budu snažit úspěšně dokončit Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Rád se však podívám v televizi na Ligu mistrů či Evropskou ligu, snažím se trávit čas trochu aktivněji pomocí ostatních sportů a fotbal si nechávat do Ďolíčku.

Tvůj největší fotbalový zážitek?

Asi určitě můj první start v lize. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem dosáhl toho, co jsem vždycky chtěl.