Virtuální Ďolíček

V nastaveném čase vběhl neohroženě do vápna a vpadl do centru Gögha - orazítkoval břevno! Hlavní tribuna jen vzdychla, <b>Tomáš Kulvajt</b> schoval hlavu do dlaní. Mohl strhnout vítězství na stranu Boleslavi a pokořit svůj "rodný" klub. V Bohemce vyrostl, dostal tu první ligovou šanci. Ještě mu nebylo ani dvacet let, když ho trenér Petržela poslal k prvnímu ligovému zápasu. Zatím jich má na svém kontě třináct a doufá, že jejich počet ještě rozšíří. Třeba v dresu Mladé Boleslavi. "Chceme postoupit, to je náš cíl pro tuto sezónu," říká čtyřiadvacetiletý útočník.

Když se zeptáte bývalého fotbalisty Bohemky, se kterým spoluhráčem z Vršovic ještě udržuje kontakt, zaručeně se vám dostane odpovědi: "Voláme si s Liborem Balážem." Tak odpověděl Bob Šnajdr (HFK Olomouc), Daniel Rygel (Vítkovice) i Tomáš Kulvajt (Mladá Boleslav). Kulvajt se se svým kamarádem potkal po zápase na chodbě před šatnami a přivítal ho slovy: "Škoda, moh´ jsem vás zaříznout!" Narážel na břevno v poslední minutě utkání. Baláž je jedním z mála fotbalistů, které Kulvajt zná v Bohemce osobně. "Ze základní sestavy, co proti nám nastoupila, znám jen Janáčka, Míru Obermajera a Baláže. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Jo, ještě s Rajnochem jsem hrál v Mladé Boleslavi," kompletuje Kulvajt výčet známostí.

V Bohemians mnoho příležitostí nedostával. Vše se točilo stále stejným rytmem - v přípravě nastupoval, v soutěži jen výjimečně. "Byl jsem hodně mladý. Teď jsem v Boleslavi v odlišné pozici. Přeci jen už mám nějaké zkušenosti a hraji častěji," přiznává odchovanec Bohemky, který si ale prožil i štace v Českém Brodě, Semicích nebo Kolíně. Mladá Boleslav je zatím jeho nejvydařenější angažmá. "Mám tu smlouvu ještě na rok s opcí a doufám, že se do té doby podívám do ligy. Letos chceme postoupit. Je to cíl od vedení klubu," připomněl vysoké ambice mladoboleslavského týmu.

O to víc klokany mrzí ztracené body. Remíza v domácím prostředí s konkurentem v boji o postup je nečekaným zádrhelem při návratu do ligy. "S bodem jsme maximálně spokojeni. I když je pravda, že jsme nakonec mohli i vyhrát. Míč jsem trefil přesně podle svých představ, myslel jsem, že jde do branky, ale bylo z toho jen břevno. Škoda," popisuje svůj závěrečný atak. "Samozřejmě zápas v Ďolíčku pro mě měl zvláštní kouzlo. Tady je to vždycky něčím jiné od ostatních stadiónů, i když postupně ubývají tribuny. Hraju zde rád a doufal jsem, že se Bohemce podaří dát stadión do provozu," pochvaluje si atmosféru vršovického stadiónu, na který dorazilo 2550 diváků.