Václavíkův věčný útěk ze Slavie
Martin HudecPřišel až v průběhu přípravného zápasu s Hradcem Králové. Po chvilce váhání přelezl plot oddělující hřiště od silnice a šel se posadit na trávník za postranní čáru. I to charakterizuje Michala Václavíka. Z ničeho si nedělá těžkou hlavu, ze Slavie už byl zvyklý na ledaccos. "Do Bohemky jsem přišel chytat a pomoc jí třeba až do ligy," říká sedmadvacetiletý gólman. O příbramských diskotékách, Slavii, netradičních zápasech proti Bohemce, penězích, Baníku, Hanspaulské lize a spoustě dalších věcích - o tom všem bylo povídání s "Vácou" během první půle utkání s Hradcem. Pak se zvedl a odešel. "Jdu do posilky. Nebo spíš na kafe," stačil ještě s úsměvem dodat.
Chtěl jsem se zbavit Slavie
Když se objevily první spekulace o jeho možném příchodu do Bohemky, příliš velkou vážnost jim Václavík nepřikládal. Slavie totiž jeho hostování podmínila prodloužením hráčské smlouvy. Václavík tedy musel o půl roku prodloužit kontrakt, který mu nyní končí 31.prosince 2004. Jen tak má Slavia jistotu, že až se sedmadvacetiletý gólman vrátí v létě z hostování z Bohemky, nebude moci odejít zadarmo. "Původně jsem smlouvu nechtěl podepsat. Už jsem se těšil, že se zbavím Slavie. Ale když jsem před sebou viděl ten půlrok, raději jsem svolil k podpisu. Takhle si zachytám v Bohemce a v létě uvidíme. Do smlouvy jsem si nechal dát podmínku, že mě Slavie za milión a půl pustí kamkoliv," objasňuje Václavík zákulisí svého půlročního hostování v Bohemians.
Pro mnohé je angažmá v červenobílém dresu nedosažitelným snem, Václavík je rád, že může alespoň na chvilku odejít. "Nedostával jsem šanci. Teď na jaře bych nechytal ani v béčku," pravil někdejší brankář reprezentační jednadvacítky. "Buď mě někdo koupí v létě nebo odejdu v zimě. Jinou variantu nevidím." Vaclavíkovi se v zimní přestávce neozvala jen Bohemka. Měl nabídku také z Mladé Boleslavi. "Všechno vypadalo nadějně. Tým s ligovými ambicemi, podmínky solidní. Na všem jsme se bez problémů dohodli. Jenže Slavie si za mě řekla asi velký peníze, takže se přestup táhnul měsíc. A v Boleslavi už asi nechtěli čekat, tak koupili rychle Kučeru ze Žižkova. A já měl smůlu," popisuje zimní tahanice. Není to první ligová přestávka, kterou Václavík tráví v nejistotě. "Každý půlrok se to opakuje. Jednou se čtrnáct dní připravuju v Blšanech, podruhé zase jinde. Je to hrozný. Když se gólman nesžije s týmem, tak to není nikdy dobrý. A já vždycky přicházím do mužstva těsně před soutěží." Václavík je sice původem ze Slezska, ale v Praze už obešel tři kluby - Žižkov, Slavii a teď Bohemku. "Takže už zbývá jenom Sparta," dodá s úsměvem.
V Příbrami nenáviděli Pražáky
Jeho posledním angažmá bylo půlroční hostování v Marile Příbram. Odchytal sice deset zápasů, ale se svým působením u Litavky příliš spokojen nebyl. "Šel jsem tam chytat. Nic víc, nic míň jsem od toho nečekal. Ale takovou averzi vůči Pražákům jsem snad ještě nezažil. O partě se příliš hovořit nedá," přibližuje atmosféru pod trenérem Chovancem a jeho následovníkem Kopačem. Něco podobného naznačil i prezident klubu Starka v lednovém čísle časopisu Hattrick. "Ještě jim neuschla hlava a už byli na Dobříši," prohlásil klubový boss na adresu hráčů okolo Horsta Siegla, tedy těch, kteří dojížděli z Prahy.
"Co bychom v Příbrami jako měli dělat," oponuje Václavík. "Z Prahy jsme tam jezdili autem, takže jsme po zápase ani nemohli jít na pivo. V Příbrami se stejně nikam nechodilo. A když třeba Marek Kulič vyrazil na diskotéku, rozbili mu tam hubu. Moc dobře věděli, do koho se pouštějí." V Příbrami vládla podobná nejistota jako v Bohemce. I proto jsou Středočeši až na dvanáctém místě po podzimní části. "Nedostávali jsme peníze a začalo se prohrávat. V kabině se mluvilo jenom o penězích a nervozita se pořád prohlubovala. Byly velké platové rozdíly mezi místními kluky a námi, co jsme tam přišli v posledních měsících. I proto to mezi námi nefungovalo," domnívá se Václavík.
Instinkt zabijáka ukázal na "Hanspaulce"
Když se hrají exibiční zápasy, Michal Václavík nikdy nechybí v útoku. "Do osmé třídy jsem hrál v poli. Bavilo mě to v útoku. Do branky jsem se postavil relativně pozdě. Na útok jsem nebyl tolik výbušný a běhalo se na moc velkám prostoru. Velké vápno mi úplně stačí," popisuje rodák ze Slezska své brankářské začátky. "V přípravkách a v žácích většinou na postech brankářů byli synové našich trenérů. I proto mi přišlo z počátku příjemnější hrát v útoku, kde přeci jen museli být dva. A ne jeden jako v bráně."
Ovšem Václavíka to neustále táhlo dopředu. Svůj instinkt zabijáka uplatnil v Hanspaulské lize. "Hrál jsem první ligu za Inter Lotyšák. Tak zhruba před dvěma lety jsem byl nejlepší střelec celé soutěže. Dal jsem kolem dvaceti gólů," vypočítává své úspěchy v nejrozšířenější pražské fotbalové soutěži. Podvečerní zápasy na škvárových hřištích zná snad každý fotbalový fanda. Ale profesionálním fotbalistům zůstanou podobné radovánky většinou odepřeny. "Když mě nestavěli ve Slavii, tak jsem hrál alespoň Hanspaulku. Tam jsem měl z fotbalu radost. Pokud jsem se však dostal mezi tyče ve Slavii, tak jsem chodit přestal," upozorňuje Václavík, že neskončil podobně jako jeho bývalý spoluhráč Radek Krejčík. Ten se "proslavil" tím, že šel hrát Hanspaulku místo derby Sparta-Slavia. Vedení sešívaných mu jeho výmluvu na zranění prokouklo a Krejčík se musel z Edenu pakovat. Václavík si naopak na škvárových hřištích vyšperkoval techniku. Jeho skvělá hra nohou uchvátila i trenéra Bohemians Dušana Uhrina.
První zápas v mužích na Bohemce
Ve vršovickém ďolíčku se každému gólmanovi špatně chytá. Brankáři jsou většinou na "dostřel" diváků, tudíž není nouze o dramatické okamžiky. "Já mám stadión Bohemky moc rád. Chytal jsem tam první zápas za dospělé. V dresu Vítkovic mě trenér postavil v poháru proti Bohemce. Moc dobře si na to vzpomínám. Rozhodovalo se až v penaltách, kopaly se na bránu pod tabulí. Já chytil penaltu Lojzovi Špakovi, ale stejně jsme prohráli," vzpomíná Václavík na své začátky v profesionálním fotbalu. V tehdejším slunečném odpoledni vychytal pro Bohemku postup brankář Radek Cimbál. "Bouřlivé prostředí mě na Bohemce vždycky motivovalo. Za Slavii jsem v ďolíčku chytal jen jednou. Prohráli jsme nula jedna a góla mi dával Venca Činčala." Václavík absolvoval proti klokanům i druholigové bitvy o postup v barvách Karviné. "Docela se nám tehdy dařilo. Doma jsme Bohemku pravidelně poráželi," připomíná Václavík nervózní bitvy.
"Na Bohemku jsem vždycky chodil rád jako divák. Když bylo volno, nikdy jsem tady nechyběl," přiznává vytáhlý gólman, který však zelenobílým barvám od mládí nefandil. "Narodil jsem se v Ostravě a teď bydlím přímo u stadiónu na Bazalech. Takže od malička fandím Baníku. Doufám, že to letos dotáhnou a vyhrají titul. Lidé by si to tam zasloužili," obrací se myšlenkami do budoucnosti. Ta jeho je hodně nejasná. "Odchytám tady půlrok a uvidíme. Chci Bohemce pomoc a když vyjde liga zahraju si třeba i proti Baníku. V Praze budu hodně na očích, tudíž se může stát úplně všechno. Necháme se překvapit," říká v době, kdy má za sebou první přípravné utkání pod trenérem Uhrinem. Proti Petržalce dostal jeden gól. "Spolupráce s obranou byla super. Hrát s takovým fotbalistou jako je Libor Janáček, to je paráda," pochvaluje si.
Tak skončilo povídání s mužem, který po sedmi letech ve Slavii, chce definitivně přestoupit. Půlroční hostování v Bohemce by mohlo mnohé napovědět. "Nejdu sem vydělávat, " říká Václavík. Polovinu jeho mzdy bude platit Slavia, druhou pak Bohemians. V létě můžeme zkušeného gólmana pořídit za milión a půl. A to je rozhodně částka k zamyšlení...