Virtuální Ďolíček

Vážení přátelé, kamarádi, Bohemáci. <br /> Rád bych ukončil veškeré spekulace o mém dalším působení v našem milovaném klubu. Dnes už mohu potvrdit, že odcházím z pozice výkonného ředitele Bohemky, na této skutečnosti jsem se dohodl už v březnu s panem Jakubowiczem, zástupcem nového majoritního akcionáře CTY. Hodně jsme tehdy rozebírali celou budoucnost klubu, spojenou se zásadní přestavbou Ďolíčku. Jsem přesvědčen, že v čele Bohemky v nejbližších letech musí stát někdo, kdo si může dát ty nejvyšší cíle a pracovat pro klub 18 hodin denně. Můj zdravotní stav už takové tempo neumožňuje, víte o tom, že jsem prodělal dva infarkty a náročnou operaci srdce. V červenci a prosinci loňského roku jsem byl hospitalizován v Pardubicích, pamatujete na přerušení vzájemné komunikace i následnou ztrátu 20 kilogramů váhy. Můj lékař, mimochodem také bohemák, doporučil zásadní změnu pracovního i životního režimu.

V dubnu jsme se dostali do postupového boje, nemohl jsem vás informovat o mém rozhodnutí neprodloužit dále moji smlouvu v Bohemce, to by naši pozici mohlo ohrozit. Bylo nutné plně se soustředit na náš boj, vždyť taková šance nemusela v dalších letech přijít. Jsem nesmírně šťastný, že se společný cíl podařilo splnit, do Ďolíčku budeme od léta zase chodit na 1. ligu. Mohu skončit v lepší době? Se společností CTY spojujeme naše naděje do budoucnosti, s hlavním představitelem panem Jakubowiczem jsem postupně získal přátelský vztah, on je skutečný Bohemák. Pro mne osobně je nesmírně důležité, aby v Bohemce zůstal dnešní duch, dnešní spojení klubu s fanoušky, pracovat pro vás je nesmírným závazkem.

Věřte mi, že z Bohemky odcházím s nesmírně těžkým srdcem, ale dobrovolně, nikdo mne nevyhazuje. Ještě včera se snažili změnit moje rozhodnutí pan Jakubowicz, Emil Kristek a především ten, koho si neskutečně vážím, můj milý trenér Zbyněk Busta. Odcházím skutečně do Ružomberku, změním životní prostředí i pracovní tempo. Těším se na pobyt pod Tatrami, procházky v lese i léčebné kůry v nedalekých lázních Bešenová. Mohu zůstat u fotbalu, bez kterého nemohu žít. Navždy však zůstanu mezi vámi, vždyť Bohemákem jsem 50 let. Na závěr vás všechny chci požádat o to, aby dnešní den byl oslavou Bohemky, která nás všechny spojuje. Rád bych se s vámi všemi rozloučil před některým z podzimních zápasů v 1. lize. Vám všem chci poděkovat za dva neskutečně krásné roky mého života, vy jste nadějí i zárukou dobré budoucnosti milovaného klubu.

Váš Vršovák od malička a navždy Mr. Bofor Jiří Steinbroch