Hartig góól... V Bohemce po sedmi letech
Téměř sedm let uplynulo od posledního soutěžního gólu Lukáše Hartiga v zeleno-bílém dresu. Už málokdo si vzpomene na září 2002 a ligový zápas v Blšanech. Dobové materiály popisují děj z 25. minuty zápasu: ´<em>Na půlicí čáře vypíchl míč Janáček, parádně ho posunul na levé křídlo Kiselovi, jenž na malém vápně ideálně našel Hartiga - 1:1! Lukáš Hartig tak dal druhý gól ve dvou utkáních po sobě a zdá se, že znovu nabírá dech. I v soubojích jeden na jednoho si totiž v Blšanech vedl velmi dobře.´</em> Během podzimu se už Lukáš netrefil, pak odešel do Petrohradu a oklikou se vrátil v létě 2008 znovu do Bohemky. Dlouhodobé zranění kolenních vazů stále odkládalo jeho plné zapojení, během podzimu naskakoval střídavě, ale jeho přínos byl znát. Od zápasu s Karvinou, kdy nastoupil poprvé od začátku, Bohemka doma neztratila ani bod, nyní v Mostě Hartig k nastřádaným minutám přidal i první gól. „Už bylo na čase. Mám něco odehráno po příchodu do Bohemky, ten gól mi chyběl,“ řekl po utkání spokojený Lukáš Hartig.
Bylo to poprvé, kdy Hartig nastoupil ve dvou zápasech po sobě v základní sestavě. „Na podzim mě koleno vždycky nateklo a musel jsem odpočívat. Ale absolvoval jsem většinu přípravy, koleno drží a spíše mám občas drobné svalové problémy. Ale po utkání s HFK jsem se cítil dobře, takže jsem poprvé mohl nastoupit i na hřišti soupeře od první minuty,“ popisuje Hartig své postupné zapojování do zápasového rytmu. Rok nehrál fotbal kvůli opakované operaci křížových vazů, v září 2008 se vrátil na fotbalové trávníky, trenéři ho trpělivě nasazují a přihlížejí i k jeho pocitům a zdravotnímu stavu. „Lukáš byl pro nás dosud cenný především v domácích zápasech, kdy svým pohybem a důrazem zneklidňuje soupeře. Zároveň jeho styl hry burcuje diváky i další spoluhráče. Jeho aktivita je nakažlivá,“ vypočítává přínos dvaatřicetiletého útočníka trenér Pavel Hoftych.
V Mostě hrál poprvé na hřišti soupeře v základní sestavě. Při jeho prvním angažmá v Bohemce před lety platilo, že Hartig byl vždy gólovější na hřišti soupeře. Brejky a výpady do otevřené obrany – to byla jeho doména. A charakterizuje to i jeho statistika – poslední gól za Bohemku dal venku, stejně jako po sedmi letech ten první při novém angažmá u Botiče. Jeho gólu předcházel centr Rychlíka, přizvednutí Škody a pak už byl v hlavní roli holohlavý útočník. „Viděl jsem, že gólman skáče nahoru, tak jsem to chtěl dát z první pod ním, ale zůstalo mi to pod nohou. Brankář proletěl a já už to dával do prázdné branky,“ popsal rozhodující branku zápasu. Díky této trefě vyhrála Bohemka i čtvrtý zápas na jaře a Hartig svojí trefou jen potvrdil důležitou roli útočníků Bohemky, kteří na jaře dali už tři góly (Škoda 2, Hartig 1) a výrazně se podílejí na bodovém zisku. „Je to náš úkol. Jsem rád, že se to daří. Góly dávají i další ofenzivní hráči – Fery Róth nebo Honza Morávek,“ doplňuje Hartig, pro kterého to byl jubilejní desátý gól v dresu Bohemky od roku 2000, kdy poprvé přišel do Ďolíčku. Byla to zároveň jeho druholigová gólová premiéra, protože „Harťas“ nikdy předtím druhou ligu nehrál.
Gólovou předpremiéru v zeleno-bílém si Lukáš užil už v zimní přípravě. Skóroval proti Plzni, v prvním zimním zápase Bohemky na přírodní trávě. „Pro moje nohy je umělá tráva zabiják. To, že se už přešlo na přírodní trávu, je obrovské plus, i proto můžu teď hrát každý týden. Začali jsme už v posledních dvou týdnech pravidelně trénovat na přírodní trávě a už to snad bude jen a jen lepší,“ těší se Lukáš Hartig, který je v Bohemce na roční hostování z Olomouce. „Už jsme s Lukášem mluvili. Pokud se nestane nic zásadního, tak od léta by měl pokračovat v Ďolíčku. Postupně se dává dohromady, na čemž má velký podíl paní fyzioterapeutka Hamáčková, které patří velký dík,“ vyzdvihuje trenér úlohu „ženy v pozadí“.