Moriho poslední zvonění a postup
Když krátce před polednem přicházel do Ďolíčku, byl celý v černém. Na zádech školní brašnu, vedle sebe přítelkyni Terezu. Student Honza Morávek se úderem poledního měnil ze školáka ve fotbalistu. „Měli jsme ve škole poslední zvonění. Dohodli jsme se, že všichni půjdeme v černém, proto to speciální oblečení. Vybrali jsme něco kolem tří tisíc do kasičky, podepsaný plakát Bohemky, který nám visel ve třídě, jsme vydražili za čtyři stovky. Jo a ještě za stovku jsme vydražili pusu ode mě. Získala ji naše češtinářka, takže jsem jí dal pusu na rozloučenou,“ hodnotil úspěšné dopoledne největší talent českého fotbalu. Málokdo by věřil, že to vše absolvoval v den klíčového zápasu o postup do nejvyšší soutěže. Se školní brašnou si to Honza v poledne mašíroval přes ulici ze školy Přípotoční do Ďolíčku. Své náctileté spolužáky vyměnil za ostřílené borce v kabině Bohemky a společně se vydali do Jihlavy. Mori nakonec zápas o postup rozhodl jedinou brankou a dopsal další krásnou kapitolu svého poutavého příběhu.
Poslední zvonění bylo pro Jana Morávka v mnohém symbolické. Už nikdy se nepodívá do školy jako běžný student, do lavic zasedne už jen při maturitě. Celé mužstvo vědělo, že v Jihlavě hraje nejen o postup, ale i za Moriho. „Když si zajistíme postup, Honza dostane týden volno, protože má svaťák a potřebuje se učit,“ prohlásil trenér Hoftych před zápasem. „Nutně to volno potřebuju, už s tím počítám. Jinak se nic nenaučím,“ zoufal ještě před utkáním Jan Morávek, ale zároveň sebevědomě dodával. „Chceme v Jihlavě vyhrát.“
Devatenáctiletý záložník nastoupil na postu ofenzivního záložníka a ve 29. minutě potvrdil svoji specializaci na tým z Vysočiny. Jihlavě dal totiž dva góly již na podzim, teď ji sestřelil další brankou. „Máme to za sebou, další meta splněna,“ jásal Morávek. „Udělal jsem autoškolu, teď jsme udělali postup, tak ještě tu maturitu.“ Oddych a sebevědomí čišely z jeho slov. „Byl to pro mě asi nejdůležitější úspěch v kariéře. Ještě jsem mladý, moc jsem toho nedosáhl,“ říkal skromně. Přitom má bronz z evropského šampionátu devatenáctek a podílel se i na předchozím postupu Bohemky do ligy. „To se ale nedá srovnávat, tehdy jsem odehrál jeden zápas,“ vzpomíná na jaro 2007, kdy poprvé nastoupil za muže. Bylo to v rozhodujícím zápase o postup na hřišti HFK Olomouc. Morávek hned při své premiéře dal gól a užíval si podobně spanilou cestu jako v pátek v noci z Jihlavy.
Ovšem několikadenní oslavy v podání devatenáctiletého mladíka nečekejte. V sobotu ho v Praze nad ránem nikde nepotkáte. „Užiju si to s fanoušky, pak na chvilku s klukama a postupně se vytratím. To není nic pro mě. V sobotu ráno už chci jen s přítelkyní Terkou na chatu a musíme se začít učit. Svaťák trvá jen týden,“ připomíná skoro již neoddělitelnou součást svého „já“, přítelkyni Terezu, která mu pomáhá se školou i s autoškolou. Především jí patřilo srdce, které po vstřelené brance ukazoval Mori do hlediště při oslavě gólu. „Patří jí moc velké poděkování, stejně jako mamce a taťkovi. Vytvořili mi skvělé zázemí, abych mohl všechno zvládat. Postup je dílem nás všech v kabině, každý na tom máme stejný podíl, protože každý má nějakou úlohu,“ vyzdvihl Mori celé mužstvo, které ho podrželo i v dobách, kdy se třeba tolik nedařilo.
Teď Honzu na Bohemce nikdo týden neuvidí. Bude ležet v učebnicích a připravovat se na zkoušku z dospělosti. Na trávníku už ji složil, teď ještě ve školní lavici.