Virtuální Ďolíček

Poslední podání ruky, poslední polibky a hurá do Německa. Tak to vypadalo v pondělí večer na Bohemce.

Loučil se Honza Morávek, který od šesti let snil o tom, že jednou bude hrát v Ďolíčku. V sedmnácti se mu ten sen splnil, dva roky pak rozdával radost lidem nejen ve Vršovicíh. Teď se posouvá zase o patro výš, odchází do bundesligového Schalke 04. „Dorazili jsme na místo. Jsme teď na hotelu, než si zařídíme byt, protože v něm není vůbec nic, máme jen to bohemácký povlečení,“ směje se Honza Morávek. S přítelkyní Terezou mají za sebou první hodiny ve svém novém bydlišti. Ve čtvrtek Honzu čeká první trénink pod novým trenérem Magathem.

Nebyla to tradiční tisková konference, spíše takový happening. „Chtěli jsme tímto setkáním poděkovat všem novinářům a lidem, kteří se o Honzu starali v Bohemce i teď při přestupu,“ vysvětlil na úvod Jiří Stejskal, manažer Jana Morávka, který má velký podíl na jeho přestupu do Schalke 04, stejně jako Jiří Němec, bývalý fotbalista Schalke 04. „Tomu patří náš velký dík. Během jedné návštěvy v Německu jsem poznal, jakou je obrovskou legendou. Právě na jeho doporučení Schalke začalo Honzu sledovat a teď bude pan Němec Honzovi k dispozici alespoň na telefonu,“ řekl na úvod táta Moriho Tomáš Morávek, který byl synovi vždy na blízku i na fotbalovém hřišti. V mládežnických kategoriích dělal vedoucího týmů, kde Honza hrál.

Honza Morávek vyrazil do Německa v úterý ráno společně s přítelkyní Terezou, která s ním bude v Německu žít. „Chci tady studovat i pracovat,“ plánuje Tereza, která stejně jako Honza letos odmaturovala. „Už jsme si během předchozích týdnů zjišťovala možnosti uplatnění.“ Honza bude mít o náplň času postaráno, čekají ho náročné tréninky, společně se pak budou zabydlovat v novém bytě. „Vybrali jsme si byt v klidné čtvrti. Bude to spíše na Tereze, ale budu jí nápomocen,“ usmívá se devatenáctiletý záložník.

V pondělí to byla na delší čas poslední Moriho návštěva v Ďolíčku. „Když přijedu občas z Německa, tak moje první cesta povede domů a pak hned do Ďolíčku. Přirostlo mi to tady k srdci, na Bohemku nikdy nezapomenu,“ vzpomíná nostalgicky. Možná se ale do Vršovic podívá i v dresu Schalke 04. „Ve smlouvě o přestupu je odstavec o vzájemném přátelském zápase. V létě 2010 sehrajeme se Schalke přátelské utkání. O tom, kde to bude, se bude jednat v zimě,“ přibližuje další podrobnosti smlouvy ředitel Bohemians 1905 Lukáš Přibyl. Honza Morávek se loučí se zelenobílým dresem. Po třinácti letech.

„Velký dík patří všem trenérům mládeže, kteří ho vedli i všem lidem v mládeži, kteří se o něj starali. Stejně tak velký dík patří rodičům, kteří ho vychovali jako skvělého kluka a nevytvářeli na něj nepřiměřený tlak. Vynikající zázemí mu zejména v posledním roce poskytla i přítelkyně Tereza, která mu pomohla s maturitou i s dalšími životními zkouškami. Manažer Jirka Stejskal je ideálním partnerem a velmi se přičinil o korektní jednání se Schalke. Díky patří trenéru Bustovi, který mu dal poprvé šanci mezi muži, díky patří i trenéru Hoftychovi a jeho týmu, který ho posunul ještě dále a připravil pro opravdu velký fotbal. Těch díků by mohlo být určitě ještě více. Na příkladu Honzy Morávka se ukázalo, jak dokáže být fotbal krásný a zároveň korektní. Od rodičů, přes hráče až po manažera – všichni dýchali s Bohemkou a společně jsme snad našli nejlepší řešení pro Honzu i Bohemku. Všichni mu přejeme hodně štěstí a doufáme, že bude dělat skvělou reklamu Bohemce i celému českému fotbalu,“ dodal Lukáš Přibyl, ředitel Bohemians 1905.

CO ŘEKL HONZA NA ROZLOUČENOU
Pokud jde o Bohemku, byl jsem v ní od šesti let, je to klub mého srdce a tak mi pochopitelně dělá dobře, že jsem se klubu vyplatil. A Schalke? Budu se moc a moc snažit, aby si za čas v Gelsenkirchenu neřekli, že to byly promrhané peníze. Příprava začíná ve čtvrtek, to také budu poprvé mluvit s trenérem Magathem. Právě on mě chtěl už před časem do Wolfsburgu, s nímž letos vyhrál titul. Už se na tréninky těším, přestože v posledních dnech jsem měl docela fofr a moc jsem si neodpočinul. Německy umím základy, protože jsem měl němčinu na gymnáziu. Mnohem líp jsem na tom ale s angličtinou, té bych nebál ani v nejmenším. Jenže je mi jasné, že s tou němčinou pohnout musím, klub mi zajistí učitelku. Je přece v mém zájmu, abych v kabině neseděl jako puk, zatímco ostatní se budou bavit různýma srandičkama, jak už to v takových partách chodí. Na Bohemce nám kdekdo záviděl ty druholigové sedmitisícové návštěvy, nejvíc diváků jsem zažil v dresu jedenadvacítky, to jsme hráli v Sheffieldu proti domácí Anglii a bylo tam dvacet jedna tisíc lidí. A na tu šedesátitisícovou bouři se už těším. Doufám, že ji zažiju přímo na hřišti a ne na lavičce.