Virtuální Ďolíček

Ligoví matadoři a kamarádi se v Ďolíčku v souboji nestřetli. Švancara byl i tak šťastnější než Zelenka.

Jako nerozlučná dvojka jsou vnímáni parťáci Petr Švancara a Luděk Zelenka. Odkopali spolu spoustu zápasů, zejména v brněnském dresu. Dnes se však postavili proti sobě. "Švanci" v modrém dresu uherskohradištského klubu, "Zelí" v zelenobílém trikotu s klokanem na prsou. Na společné chvíle na hřišti si nejen oni, ale i téměř šest tisícovek diváků, muselo počkat až do 79. minuty. Právě v ten moment vběhl na hřiště Luděk Zelenka, který byl i v průběhu týdne v kontaktu s dlouholetým kamarádem. "Trošičku hecovačka byla," potvrzuje věčně se usmívající Švancara. Dlouho spolu ale na hřišti nepobyli. Přesněji řečeno pouze devet minut. V 88. minutě Švancara vystřídal. To už Vršovice zkrápěl podzimní déšť, který začal právě s příchodem Zelenky na plac. V moment, kdy Švancara ze hřiště odešel, také déšť pominul. Ani tato "romantická" kulisa nebyla důvodem ke společnému rande. "Ne ne, na hřišti jsme se vůbec nepotkali," možná trochu mrzelo Zelenku.

Právě on byl jednou z klíčových postav slováckého klubu v důležitém utkání. Před rozhodujícím okamžikem se proplížil k rohovému kopu, který na něj na krátko odehrál Urbánek. "Byla to velká kulišárna," pochválil se nejlepší střelec soutěže. Švancara nikým nepostřihnut povedl balon o pár metrů, odcentroval a míč se dostal ke Kordulovi, který měl cestu ke svému druhému prvoligovému gólu již velice jednoduchou.

"Rozhodla naše nekoncentrovanost při rohu, hráči ho čekali z druhé strany, navíc si něco vysvětlovali po předchozí šanci. Přitom jsme se na ty Švancarovy capiny chystali na tréninku. Je to drahý trest," řekl po utkání viditělně zklamaný Pavel Hoftych.