Přebor mladších přípravek (U10)
Admira Praha
3:4 (2:3)
Bohemians 1905
neděle 2. května 2010 11:30
Branky
Čakurda, Žambůrek, Novák, Pejša
Sestava B1905
Křivohlavý - Nejeschleba, Řehoř, Peter, Strnad, Novák, Apeltauer, Pejša, Žambůrek, Koubek, Grossmann, Freisler, Čakurda
Místo zápasu
Hovorčovická

Reporáž

V tomto zápase jsme měli jednoznačný cíl. Napravit špatný herní projev z minulého týdne a vrátit fotbalu to, co k němu neodmyslitelně patří, tedy bojovnost, kvalitu a odvahu. Jak se nám to dařilo čtěte uvnitř...

Nad hřištěm Admiry se stahovala mračna a ve spojení s příjemnou teplotou a kvalitní travou se nedalo říci nic jiného, než že podmínky pro dobrý fotbal jsou připraveny na výbornou.

Jak se ale již po pár minutách ukázalo, nejen podmínky nahrávali dobrému fotbalu. Na soupeře jsme vletěli a během tří minut jsme vyslali tři střelecké pokusy směrem na branku Admiry. Střely sice mířily mimo, ale naznačily, že do zápasu jsme nabuzeni a chceme vyhrát. Poté bohužel přišla studená sprcha, protože se soupeř dostal k rohovému kopu, který po nacvičené akci proměnil - 0:1. S námi tato branka nezacloumala a měli jsme stále chuť se tlačit směrem k brance soupeře, kterou hájil velmi dobře chytající brankář. Hra se přelévala, ale přeci jenom více se míč pohyboval na polovině Admiry. Naše vyrovnání přišlo po sedmi minutách, kdy jsme rozehráli roh a Čakurda trefil branku znamenající rovný stav. To nám ovšem stále nestačilo a byli jsme hladoví po dalším gólu. Admira měla také chuť vstřelit branku, ale její akce nebyli příliš efektivní, zato z rohů a trestných kopů bylo i před naší brankou rušno. Tomáš Křivohlavý, ale řešil nebezpečné situace dobře a umožnil nám dostat se do vedení. Opět jsme rozehráli roh a Strnad poslal bez váhání míč levačkou na zadní tyč, kde už Žambůrek věděl, kam míč patří - 1:2. Admira dala jasně najevo, že chce srovnat nastřeleným břevnem a ve 22. minutě i vyrovnávacím gólem. Střela se odrazila od břevna na zem a rozhodčí ukázal na střed, takže vstřelený gól - 2:2. To byl zajímavý průběh poločasu, který však ještě na svojí třešničku na dortu teprve čekal. Ta přišla v podobě Pejši, který napsal fotbalovou pohádku jménem \"Kterak Honzík celé hřiště prošel\" a určil skóre poločasu na 2:3.

Druhé půle, s vedením hostů o gól, slibovala zajímavý vývoj. Dlouho to vypadalo, že obě branky zůstanou zapovězeny, protože chyběla větší kvalita při dotahování akcí na obou stranách. Tu se nepovedlo zpracování, tu přihrávka, přesto jedna věc na hřišti zůstala a to velice bojovné a na pohled pěkné utkání. Brankové mlčení prolomili domácí. Střele z trestného kopu do šibenice se nedalo než zatleskat, vzít míč na půlku a opět se pokoušet o rozhodnutí zápasu. To mohlo přijít na obou stranách, ale jak už jsem napsal výše, v zakončení chyběla kvalita nebo přispěchal obránce s obětavým zákrokem a padl do střely, která mohla znamenat rozhodnutí. Když už si rozhodčí po očku kontroloval čas ,a chtěl zápas za stavu 3:3 ukončit, přišlo rozhodnutí. Žambůrek vzal míč a s odhodlaností sobě vlastní přešel přes dva hráče, ustál všechny souboje a z jeho práce poté těžil Novák i celá Bohemka, protože Vojta trefil odkrytou branku a v posledních vteřinách zápasu rozhodl o výhře 3:4.